Píší se padesátá léta minulého století, ve městě Seaford v americkém New Yorku žije se svou rodinou James Hermann. Obývají jeden z desítek typických domů, který nemá žádnou zajímavou historii. Přesto se právě tento dům jednoho dne promění v jejich noční můru.

Duch domu se poprvé ozval v roce 1958, kdy bezdůvodně začaly vylétávat zátky ze všech lahví v kuchyni, jejich obsah začal stříkat po zdech a nábytku. Rodina se pro podivnou událost snažila najít logické vysvětlení, žádné se však nenabízelo.

Podivná událost se navíc o dva dny později stala znovu, tentokrát ještě silněji. Zátky a víčka odstřelovaly také ze zavařovacích sklenic, parfémů či zubní pasty.

Dalším paranormálním jevem v domě začaly být pohybující se předměty, které se často vymrštily proti zdi a rozbily se pak.

Nechtěné schopnosti

James se obrátil o pomoc k policii, která byla vůči jeho příběhu velmi skeptická. Podivné události v domě ale policisté brzy spatřili na vlastní oči. Na jednoho z policistů dokonce neznámá síla víčka od lahví cíleně házela.

Jediné, co policie vydedukovala bylo, že podivné události se v drtivé většině případů dějí, když je v domě alespoň jedno z dětí.

Objevilo se tak podezření, že se kolem dětí, nejpravděpodobněji kolem dvanáctiletého Jima, v domě shromažďuje podivná psychokinetická síla.

Další stopy a teorie se už ale vyvinout nepodařilo, po několika měsících podivné jevy skončily tak náhle, jako předtím začaly.

Rodině se tak splnil sen o návratu k normálnímu životu. Vzpomínka na to, jak před jejich domem stanovali nejrůznější podivíni, lovci a záhad a televizní reportéři, kteří chtěli zdokumentovat podivné dění v jejich domě, jim ale nejspíš zůstala už napořád.