Stačila jedna věta. Jeden názor ohledně toho, kolik se nás pohybuje na naší malé skromné planetce a jak se k ní chováme. Značnou část nám vrací, ale to nejhorší má ještě přijít. Jsou slova profesora Franka J. Fennera oprávněná, nebo se jedná jen o další méně významný předpoklad?

Ačkoliv je tento významný australský vědec již téměř deset let po smrti, existuje nespočet jeho článků a studií o tom, co lidstvo čeká. Jako virolog se moc dobře vyznal v tom, co se s naší planetou děje.

A i vším kolem nás, i na té nejvíce malé úrovni – řeč je o virech a molekulách.

<>

◀▶

Také oprávněně dostal Nobelovu cenu za přínos vědě, když byl jedním z mála, který dokázal přijít na to, jak vyhubit nebezpečné neštovice a zachránil tak několik stovek tisíc dětí. Která jeho věta ale, i několik let po jeho smrti, rezonuje v hlavách odborníků a nutí je přemýšlet nad tím, co s námi skutečně bude?

PRÝ JE KONEC

„Ať už uděláme cokoliv, už je pozdě,“ řekl Fenner v jednom ze svých rozhovorů. Děsivé na jeho tvrzení je fakt, že v době, kdy o tomto mluvil, nebyla planeta v takovém stavu, v jakém se nachází dnes, a rozhodně nic nenaznačovalo tomu, že se chod naší planety, kterému se budeme muset tak či tak přizpůsobit, pomalu mění.

A na samém konci, podle Fennera, dojde k tomu, že se planeta natolik změní, především její životní podmínky, že lidstvo jako takové zcela vyhyne. O co opíral svá poměrně drsná fakta? Už v devadesátých letech minulého století údajně tvrdil společně se svým výzkumným týmem, že bakterie a viry jsou více resistentní a přizpůsobivé vůči kolísavým teplotám.

Zjednodušeně řečeno, extrémně teplé, ale i vysoce nízké teploty viry nezničí tak, jako tomu bylo dříve.

PRAVDA, NEBO NE?

Můžeme se tedy jen domnívat, jak pravdivá jeho slova jsou. V posledních letech skutečně vnímáme, že počasí už není takové, jaké bývalo dřív. Pomalu se vrací nemoci, které už byly považovány za vymýcené a nastupují i nové, jako například koronavirus.

Máme se tedy skutečně obávat a brát slova uznávaného vědce vážně? Pokud měl pravdu, je už pro nás příliš pozdě, abychom pro naše přežití cokoliv udělali?