Domů     Záhady historie
Velká záhada malých lidiček: Proč Pygmejové dorůstají tak malé výšky?
Adriana Vojtíšková
od Adriana Vojtíšková 15.11.2021
1.8tis
Odborníci z celého světa řeší otázky spojené s jejich původem a životním stylem. Dodnes přitom není nikdo schopný přesně určit důvody toho, proč dorůstají své velmi nízké výšky! Foto: L. Petheram / Creative Commons – volné dílo
174
SDÍLENÍ
1.8tis
ZOBRAZENÍ

Trpaslíci. Děti pralesa. Pygmejové. Přezdívky pro skupiny lidí, jejichž zástupci se vyznačují velmi drobnými postavami. Proč ale dorůstají do výšky, která nepřesáhne 150 centimetrů? Stojí za tím geny a dědičnost?

Nebo je spíš možné hledat vysvětlení ve vlivu životních prostředí, která obývají?

Odborníci z celého světa řeší otázky spojené s jejich původem a životním stylem. Dodnes přitom není nikdo schopný přesně určit důvody toho, proč dorůstají své velmi nízké výšky! Foto: L. Petheram / Creative Commons - volné dílo Na rozluštění záhady původu a nízkého vzrůstu Pygmejů jsou krátké i moderní vědy!  Foto: JMGRACIA100 / CC BY-SA 4.0 Rozdíl výšky je nejlépe znát v porovnání - zde s evropským cestovatelem. FOTO: Creative Commons - volné dílo Mapa ukazující, kde všude lze potkat Pygmeje. FOTO: Kwamikagami / CC BY-SA 3.0

Jejich drobná výška je nejen předmětem pozorování, ale také posměchu a nenávisti. Pro vzrůst, který nepřesahuje jeden a půl metru, se Pygmejové stávají častými oběťmi nejrůznějších druhů násilných aktů a diskriminace.

Z více i méně vzdálených dob pocházejí doklady o jejich lynčování, zotročování a znásilňování. Historické prameny vyprávějí nejen o tom, jak jsou exportováni do zoologických zahrad po celém světě, ale také o tom, jak se dostávají do hledáčků zbraní lovců, kteří lační po kořisti.

V řadě afrických a asijských států jsou ještě dnes považováni za druhořadé občany, což státní i lokální autority svádí k tomu, že jim odpírají právo pobytu ve vybraných oblastech. Pygmejové přitom nejsou spojeni jen s nešťastným osudem plným omezení a útrap, ale také řadou záhad a tajemství.

Odborníci z celého světa řeší otázky spojené s jejich původem a životním stylem. Dodnes přitom není nikdo schopný přesně určit důvody toho, proč dorůstají své velmi nízké výšky!

Na rozluštění záhady původu a nízkého vzrůstu Pygmejů jsou krátké i moderní vědy! Foto: JMGRACIA100 / CC BY-SA 4.0

MALÉ DĚTI PRALESA

Drobní lovci a sběrači, kteří žijí na územích Afriky, Asie i Austrálie, jsou prvně popsáni v 19. století.

Jak píše současný publicista Jaroslav Petr: „První evropští cestovatelé hodili tyto lidi do jednoho pytle a označili je jako Pygmeje. Inspirovali se Iliadou, v které Homér pojmenoval jako Pygmeje bájné etiopské bojovné trpaslíky, vysoké pouhý loket.“

Dnes je již známo, že lidé, jejichž výška dosahuje maximálních hodnot v rozmezí 145–155 centimetrů, náleží k pestré směsici společností a kmenů, které žijí nejen v rozdílných oblastech, ale odlišují se také svými jazyky a kulturními tradicemi.

Na území Konga a Středoafrické republiky se tak vyskytuje skupina s názvem Aka, v oblasti velkých afrických jezer zase působí společenství s označením Twe. Jednu věc ale mají všichni Pygmejové společnou.

„Pygmejové rostou v dětství stejně jako ostatní lidé. V teenagerském věku se ale jejich růst výrazně přibrzdí,“ pozastavuje se Jaroslav Petr.

Již desítky let odborníci spekulují o tom, proč k tomu dochází. Vytvářejí přitom teorie, které hledají vysvětlení nejen ve složení jejich potravy, ale také rozboru životního prostředí Pygmejů. Řada vědců se domnívá, že za jejich malý vzrůst jsou odpovědné především geny.

Rozdíl výšky je nejlépe znát v porovnání – zde s evropským cestovatelem. FOTO: Creative Commons – volné dílo

GENETIKA, TO JE VĚDA

Na rozluštění záhady původu a nízkého vzrůstu Pygmejů jsou krátké i moderní vědy! Archeologové bojují na poli, které je velmi chudé na výskyt materiálů vhodných ke studiu. Odborníci v biologických a genetických oborech mají sice bohatší možnosti, ale ani tak nejsou schopni přinést odpovědi.

Jak vysvětluje publicista Karel Muška: „Každý znak organismu (fenotypový projev) má svůj jednoznačný protějšek v jednom genu. (…) Jednotlivé znaky jsou podmíněny součinností velmi pestré palety nejrůznějších genů, kterých často bývají i desítky.

Z pátrání po genetických podmínkách malého lidského vzrůstu se tak stává nesmírně složitá záležitost.“

I tak se vědci nevzdávají. Genetici z Pensylvánské univerzity (USA) přicházejí na počátku roku 2012 s přelomovým výzkumem. Provedením podrobných genetických analýz, ve kterých jsou studovány nejen biologické vzorky, ale je zkoumáno také prostředí, ve kterém Pygmejové žijí, se odborníkům podaří identifikovat geny, které mají být zodpovědné za jejich nízký vzrůst.

„Při zkoumání genů, které tělesnou výšku mohou ovlivnit, našli vědci oblast na třetím chromozomu, která se u Pygmejů a Bantuů (sousední etnické skupiny – pozn. red.) značně odlišuje. Stejná oblast také jevila známky toho, že na ni působil přirozený výběr,“ shrnuli vědci své výsledky pro Český rozhlas.

MÁ TO I VÝHODY

Nejen podle genetiků, ale také podle dalších odborníků je příčina pygmejské výšky vázána na proces evoluce a přizpůsobení se životnímu prostředí.

Britský zoolog a biolog Sir Ray Lankester (1847–1929) již na přelomu 19. a 20. století píše: „Odhad je založen na tom, že malí lidé se mohou mnohem snadněji schovat, ať už v lese nebo mezi skálami a jeskyněmi v horských oblastech.“

V novějších dobách se objevují i další vysvětlení. Jedno z nich udává, že za nízkým vzrůstem Pygmejů stojí nedostatek světla v deštném pralese. Je všeobecně známo, že nízký podíl slunečních paprsků vede k mizivému zastoupení vitamínu D v lidské kůži, což ve svém důsledku zapříčiňuje horší vstřebávání vápníku.

Vědci, kteří se zabývají fyzickou stavbou těl Pygmejů, se domnívají, že právě z tohoto důvodu není růst jejich kostí vysoké kvality, a proto ani jejich výška nemůže být ohromující. Další názory říkají, že je na vinně například nedostatek potravin, vysoká míra infekčních nemocí, nebo také problematika adaptace na vlhko a teplo.

Které z uvedených hledisek je nejblíže pravdě? Proč není možné otázku vzrůstu Pygmejů zodpovědět?

Mapa ukazující, kde všude lze potkat Pygmeje. FOTO: Kwamikagami / CC BY-SA 3.0

NEROZLUŠTĚNÉ TAJEMSTVÍ

Zdá se, že problém není možné vyřešit proto, že jsou studovány velmi odlišné skupiny lidí. Paul Verdu, francouzský specialista v oboru lidské genetiky, říká:

„Uměle jsme vytvořili společný původ a dědictví jen používáním toho termínu Pygmejové. (…) Neexistuje žádná taková věc jako pygmejská civilizace nebo identita.“ Svůj názor opírá nejen o pozorování života a kultury jednotlivých pygmejských kmenů, ale vyvozuje jej také z genetických testů.

Na rozdíl od svých kolegů z Pensylvánské univerzity se v nich však nezabývá podobnostmi, ale odlišnostmi. Dochází přitom k šokujícím zjištěním. Potvrzuje, že všichni Pygmejové mají podobné genetické rysy a nejspíš také předky.

Udává ale, že: „…rozdíly mezi pygmejskými kmeny jsou podobné jako rozdíly mezi Evropany a Asiaty.“

A nejedná se o jediný případ, který sleduje rozpory a odchylky. Například publicista Jaroslav Petr zdůrazňuje, že pygmejská drobnost je velmi různorodého charakteru: „Zpomalení růstu není u všech Pygmejů stejné a v průměrné tělesné výšce příslušníků různých kmenů jsou rozdíly až 20 centimetrů.“

Je tak zcela patrné, že je otázka nízkého vzrůstu Pygmejů nesmírně komplikovanou záležitostí. Tajemství proto zůstává stále nerozluštěné.

Foto: Creative Commons
Lokalita:
reklama
Související články
od Pavel Polcar 2.12.2021 2.1tis
Jedním z dinosaurů, který nebyl ušetřen historických nepřesných úprav, byl brachiosaurus, obří býložravý dinosaurus. V první řade je třeba zmínit, že se v žádném případě nejednalo o přežvýkavce tak, jak je známe dnes, tito gigantičtí sauropodi svou potravu maximálně kousali. Ke žvýkání neměli uzpůsobené čelisti ani zuby. Nekýchal To ovšem není jediný omyl, kterého se […]
od Adriana Vojtíšková 1.12.2021 2.4tis
Příběhů o rodičích, kteří odloží své dítě, je možné nalézt bezpočet. Plní nejen stránky odborných knih či novin, ale vyprávějí se o nich i fantaskní historky. Pohádka o Plaváčkovi mezi ně patří.     Český spisovatel a sběratel lidových pověstí Karel Jaromír Erben (1811–1870) ji zachycuje v báchorce o Třech zlatých vlasech děda Vševěda: „Král […]
od Adriana Vojtíšková 30.11.2021 2.5tis
Skotský spisovatel, básník a cestovatel Robert Louis Stevenson (1850–1894) i britský lékař a spisovatel Arthur Conan Doyle (1859–1930) se proslaví psaním knih plných napětí a dobrodružství. Inspirují se během jejich tvorby skutečnými událostmi?   Stevenson otevřeně přiznává řadu inspiračních zdrojů. V eseji Moje první kniha píše o tom, že si do díla Ostrov pokladů vypůjčil […]
od Pavel Polcar 30.11.2021 2.8tis
Město Babylon vzniklo přibližně kolem roku 2200 př. n. l. jako nevýznamná osada. Tehdy nejspíše nikdo nečekal, jaké velikosti dosáhne. Význačnosti se jí dostalo zhruba v době, kdy se králem říše stává legendární panovník Chammurapi (cca 1810–1750 př. n. l.), jenž se proslavil prvním zákoníkem. Babylonské zajetí V průběhu dějin byl pak Babylon několikrát pobořen […]
od Pavel Polcar 29.11.2021 1.9tis
Ani vyspělé civilizace nejsou schopné se bránit krutým rozmarům přírody. Lidí díky prosperitě rapidně přibude, a to je ten zásadní problém. Mocné říše už nejsou schopné své lidi uživit, to byl případ i legendární Mayské říše. Mayská říše se rozprostírala na území celého poloostrova Yucatán a protilehlého území až po Tichý oceán, konkrétně v dnešní […]