Havárie raketoplánů Challenger a Columbia patří k nejtragičtějším událostem v historii dobývání vesmíru. Obestírá je však také podezření na zatajování informací, politické pozadí a také na účast armády…

Je 28. ledna 1986, na rampě kosmodromu na mysu Canaveral stojí raketoplán Challenger připravený ke startu. Všechno zatím nasvědčuje, že půjde o rutinní misi. Start sledují v přímém přenosu stovky kamer. Po 73 sekundách letu se však stroj na nebi promění v ohnivou kouli.

Všichni strnou hrůzou. Co se vlastně stalo? Při vyšetřování havárie představitelé NASA opakovaně tvrdili, že netuší, jak havárii mohlo dojít. Pravda je ale taková, že o tom nejen mohli vědět, ale dokonce tomu i předejít!

Několik odborníků ve svých zprávách již o rok dříve varovalo, že nespolehlivé těsnění mezi segmenty pomocných motorů velice vážně ohrožuje bezpečnost všech amerických raketoplánů. Inženýr Roger Boisjoly pak ve své zprávě konkrétně říká:

„Jestliže selže těsnění, dojde k obrovské katastrofě, která si zcela určitě vyžádá oběti na lidských životech. Není sporu o tom, že letová bezpečnost je vážně ohrožena.“ Na varování však nebyl brán zřetel, hlavním cílem bylo misi uskutečnit a obhájit tak investice do vesmírného programu…

PŘÍLIŠ BRUTÁLNÍ PRAVDA

Agentura se na začátku vyšetřování také snažila zatajit před médii fakt, že posádka výbuch Challengeru přežila. Nebo alespoň někteří z nich. Kabinu exploze odtrhla a pak se neřiditelně po dlouhé minuty řítila k hladině oceánu.

Do vody pak narazila rychlostí 330 kilometrů v hodině. Náraz nemohl přežít nikdo. Nicméně obraz bezmocných kosmonautů, kteří se řítí vstříc smrti, by mohl poškodit jméno celého vesmírného programu. V objevených troskách kabiny ale skutečně zůstaly důkazy o tom, že se posádka snažila udělat pro přežití všechno.

Byly nalezeny použité palubní dýchací přístroje, některé spínače vykazovaly snahu pilotů o obnovení elektrického proudu v řídících přístrojích… Spousta otazníků visí i nad druhou havárií raketoplánu, která se tentokrát odehrála při jeho návratu na Zemi.

TAJNÝ TEST ZBRANÍ?

Co přesně způsobilo 1. února 2003 zkázu Columbie, se dodnes neví. Oficiálně za vše může asi půlmetrový úlomek tepelné izolace, který se oddělil už při startu a narazil do křídla. Narušil tak izolační plášť a raketoplán pak po průniku do atmosféry začal hořet.

Tehdejší ředitel programu raketoplánů Ron D. Dittemore (*1952) takové vysvětlení ale odmítá. „Prostě nedává smysl, že by tato událost byla hlavní příčinou,“ tvrdí. Existují však teorie o tom, že havárie měla jen zničit všechny důkazy o nepodařeném testu nějaké nové zbraně, při kterém posádka ve skutečnosti zahynula.

K troskám raketoplánu byl totiž okamžitě zakázán přístup s vysvětlením, že mohou obsahovat zbytky toxického paliva. Skutečně mohlo jít jen o zástěrku?

Autor článku: Jiří Mareček