Vypadaly jako důkaz, že za zahradním plotem skutečně žijí drobné okřídlené bytosti. Pět fotografií z anglické vesnice Cottingley na začátku 20. století poblázní veřejnost a přesvědčí dokonce i Arthura Conana Doyla, duchovního otce Sherlocka Holmese.
Jenže zatímco slavný spisovatel hledá důkazy o existenci víl, dvě dívky se potutelně baví nad tím, jak snadno dokážou obelstít dospělé. Jejich tajemství vychází najevo až po více než šedesáti letech.
Píše se rok 1917 a v anglickém Cottingley tráví čas dvě sestřenice. Šestnáctiletá Elsie Wrightová (1901-1988) a devítiletá Frances Griffithsová (1907-1986) se často vydávají k potoku nedaleko domu.
Když se Frances vrátí s mokrými a zablácenými botami, tvrdí, že si hrála s vílami. Dospělí jí samozřejmě nevěří. Dívky proto přicházejí s důkazem, který má všechny pochybnosti rozptýlit.
Elsie si půjčí fotoaparát svého otce a pořizuje snímek, na němž Frances sedí v trávě obklopená drobnými okřídlenými postavičkami. Na druhé fotografii se zase objevuje samotná Elsie s malým skřítkem. Rodina zůstává skeptická, ale příběh tím zdaleka nekončí.

Sherlock Holmes uvěřil také
Fotografie se dostávají na veřejnost v roce 1919, když je matka Elsie ukazuje na setkání Teosofické společnosti. Zpráva o podivuhodných snímcích se šíří a brzy přitahuje pozornost slavného spisovatele Arthura Conana Doyla (1859-1930).
Autor Sherlocka Holmese, který se zajímá také o spiritualismus a nadpřirozené jevy, považuje fotografie za mimořádný důkaz. Nechá je posuzovat fotografickými odborníky a v letech 1920 a 1921 o nich píše v časopise The Strand Magazine.
Věnuje jim dokonce knihu The Coming of the Fairies. Skeptici sice upozorňují na podezřele pohádkový vzhled postaviček, ale Doyle zůstává přesvědčený, že existují.
V době, kdy první světová válka připravuje o život miliony lidí, navíc mnozí touží věřit, že svět skrývá něco krásnějšího než zákopy a smrt.

Kouzlo z papíru a špendlíků
Jak se později ukazuje, žádné nadpřirozené síly za snímky nestojí. Elsie kreslí víly podle ilustrací z dětské knihy Princess Mary’s Gift Book z roku 1915. Postavičky vystřihuje z papíru a pomocí špendlíků je upevňuje do trávy nebo na větve.
Dívky pak jednoduše nastavují fotoaparát tak, aby papírové figurky působily jako skutečné bytosti v krajině. Trik funguje překvapivě dobře, zvlášť v době, kdy fotografická manipulace není běžnou součástí každodenního života.
Pravdu Elsie a Frances přiznávají veřejně až v roce 1983. Elsie vysvětluje, že nechtěly zesměšnit Conana Doyla, který po smrti syna v první světové válce hledal útěchu ve víře v duchovní svět.
Frances ovšem trvá na tom, že jednu z fotografií považuje za skutečnou. Záhada tak dostává zvláštní pokračování: i když je podvod odhalen, jedna z jeho autorek si až do smrti ponechává kousek víry v pohádkový svět.
