V roce 1981 dostala jednotka Albánské lidové armády rozkaz zbourat torzo kostela u města Lac. Sanace katolického svatostánku však měla podivnou dohru. Část vojáků ochrnula.

Ačkoli tehdy albánské úřady pracovaly s verzí hromadné otravy jídlem, na mysl se vkrádá jiná myšlenka. Nebyl to náhodou Boží trest?

Komunistická Albánie se v roce 1967 stala oficiálně prvním ateistickým státem světa. Praktikování jakéhokoli náboženství bylo zakázáno.

Režim tehdejšího vůdce Envera Hodži (1908-1985) zároveň uzavřel všechny stavby náboženského účelu a nezřídka přistoupil i k jejich bourání.

Záhadné onemocnění

Stejný osud potkal i kostel u města Lac, který zde fungoval stovky let a patřil k velmi oblíbeným místům pro křesťanské věřící. I po roce 1967 zde však nicméně část objektu zůstala, a to dráždilo místní úřady. Na odstranění zbytků ruin byla povolána armáda.

Údajně byly použity i výbušniny. Při samotné akci však bylo třicet dva vojáků postiženo záhadnou chorobou, která způsobila, že muži ochrnuli od pasu dolů. Zdravotní problémy přišly velmi rychle.

Co se stalo? Stanovit diagnózu se snažili nejen albánští lékaři, ale i jejich kolegové z Rakouska. Právě do republiky pod Alpami byla část vojáků odeslána na několikaměsíční léčení.

Boží trest?

Oficiální verze byla, že se jednalo o otravu jídlem. Celá událost je ovšem zahalena rouškou tajemství. Co znehybnilo v několika okamžicích desítky vojáků? Věřící mají jasno. Byl to trest za snahu vojáků odstranit i poslední zbytky kostela.

Ochrnul někdo  z jejich nadřízených, kteří rozkaz k definitivnímu odstranění ruin kostela vydali? Odpověď možná leží někde v archivech Albánské lidové armády. V každém případě kostel u města Lac svůj boj se státní mocí vyhrál. Po roce 1990 byl obnoven.