Český ministr zahraničních věcí a diplomat Jan Masaryk žil dlouhou dobu ve stínu svého otce Tomáše Garriqua Masaryka. Ve funkcích, které zastával, byl ale velice schopný i on.
A to i přesto, že mu byla diagnostikovaná hebefrenie (tedy mírnější forma schizofrenie). V úspěších na diplomatickém poli mu navíc velmi pomáhala jeho nadprůměrná schopnost učit se cizí jazyky.
ZKLAMÁNÍ KVŮLI ROZHODNUTÍ ZÁPADNÍCH SPOJENCŮ
Před okupací Československa v roce 1938 se jednáními se západními spojenci Masaryk pokoušel zabránit vpádu německých vojsk. Bohužel bezúspěšně. Proto se pak také na nějaký čas uchýlil do soukromí.
Během válečných let se pak, po boku Edvarda Beneše, stal členem londýnské exilové vlády. Po válce se smířil s orientací Československa na Sovětský svaz a vyjádřil svou ochotu přizpůsobit se jeho politice.
Protože se ale snažil být loajální současně k Benešovi i Gottwaldovi, postupně se dostal do patové situace.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
