Historie smrti proslulého vojevůdce z období třicetileté války Albrechta z Valdštejna, který byl zavražděn v měšťanském domě na náměstí v Chebu, je všeobecně známa. Předcházel tomu příkaz císaře Ferdinanda II., kterým jej zbavil velení císařské armády.

Rozhodující pro jeho osud byla věta z příkazu: „Hlavu spiknutí a její nejvýznamnější spojence, pokud to bude možné, zajmout a dopravit do Vídně nebo jako usvědčené provinilce zabít.“

Méně známou je skutečnost, jak dopadla hrstka jeho spojenců 25. února 1634. Patřil k nim Kristián Illov, Adam Erdman Trčka, Vilém Kinský ze Vchynic a rytmistr Niemann.

Když přijali pozvání velitele Chebu podplukovníka Gordona na slavnostní hostinu, netušili, že jde o zradu. Gordon společně s podplukovníky Leslie a Butlerem se domluvili na jejich likvidaci a připravili past.

Uprostřed bujaré hostiny na smluvené znamení byl celý hrad uzavřen a proti hostům vyrazili spiklenci s komandem vojáků.

Kinský nic netuše byl zabit hned, ale Illov se prodral ke svému kordu a jako šílený kolem sebe sekal a bodal, lehce zranil Leslieho, ale vzápětí podlehl přesile.

Také Trčka kladl zoufalý odpor a vojáci si začali myslet, že je snad nesmrtelný. Dostal se ven z komnaty a prchal chodbou. Snad by se byl zachránil, ale stráž u východu chtěla znát heslo.

Odpověděl „Svatý Jakub“, ale netušil, že Valdštejnské heslo již neplatilo a nové zní „Dům rakouský.“ Také on byl stráží zabit.

Zanedlouho potom ukončil v Pachelbelově domě na chebském náměstí rytmistr Deveroux jediným bodnutím život Albrechta z Valdštejna.

Brzy potom prý začalo na hradě strašit a v půlnoci z hradu vyjížděl kočár s duchem vévody s doprovodem. Na svou zvědavost měl doplatit chebský občan Menger, který posilněn v místní hospodě chtěl kamarádům dokázat, že jde jen o pověru.

Když v půlnoci došel k hradní bráně, viděl strašidelný průvod se zajatcem jdoucím na popravu – ve kterém poznal sám sebe. Menger omdlel, a když ho přátelé druhý den našli, ještě jim to stačil vypovědět, než zemřel.