V roce 1968 spadla v polské části Krkonoš největší lavina v novodobé historii tohoto pohoří. Smutné prvenství si získala i počtem obětí – pád masy sněhu nepřežilo devatenáct lidí.
Méně známou skutečností je, že za příčinu uvolnění laviny považovali někteří tajnou operaci zpravodajských služeb.
Lavina se uvolnila 20. března 1968 a stokilometrovou rychlostí se valila do údolí Bialy Jar na polské straně Krkonoš. Bohužel, masa sněhu zasáhla skupinu východoněmeckých, sovětských a polských turistů.
Záchranné akce se kromě Poláků účastnili i členové československé Horské služby.
Tragická bilance
Aby záchranáři nalezli těla obětí, museli kopat hluboké tunely. Hloubka závalu dosahovala místy až dvacet metrů. Protože se z lavinového kotle nesesul všechen sníh, polská armáda se dokonce pokoušela „odstřelit“ zbytek laviny bezzákluzovým dělem.
Čtvrtý den po pádu laviny byla nalezena těla šestnácté a sedmnácté oběti. Následně byly záchranné práce ukončeny. Poslední dvě těla se podařilo najít až na začátku května.
Mezi oběťmi bylo třináct občanů Sovětského svazu, čtyři občané Německé demokratické republiky a dva občané Polské lidové republiky. Konspirační teorie na sebe nenechaly dlouho čekat…
Nacistické zlato?
Ačkoli odborné posudky poukazovaly na přirozené důvody pádu laviny, objevily se fámy, že se jednalo o úmysl. Vzhledem k tomu, že v lavině zemřeli především občané SSSR, sovětská strana měla vinit polské tajné služby. Důvod pro možné úmyslné uvolnění laviny?
Ve skupině zasažené lavinou byli prý i agenti tajných služeb KGB (SSSR) a Stasi (NDR), kteří v této části Krkonoš pátrali po možných úkrytech nacisty naloupeného zlata. Polská strana se jim v tom měla snažit zabránit.
Nic z těchto konspirací se nepodařilo dokázat. Jediným faktem zůstává, že v lokalitě Bialy Jar se nějaké historické podzemní prostory skutečně nacházely.
Již ve středověku zde totiž existovala snaha o těžbu zlata, v letech 1827-1832 se ve zdejších šachtách Gustaw a Heinrich těžil minerál galenit s příměsí stříbra.
