Diamanty jsou již od pradávna velmi žádaným artiklem, a to zejména pro svoji krásu a dokonalost. Na těchto nádherných, drahých, vzácných kamenech však často zřejmě ulpěla i temná kletba
Krása, nosící smrt…
Pravděpodobně nejznámějším je diamant „Naděje“ (Hope), který byl nalezen v Indii a v roce 1642 se díky Jeanu Baptistu Tavernierovi dostal do Evropy.
Ten ho v roce 1688 prodal francouzskému králi Ludvíkovi XIV. A právě tehdy začala temná stránka historie diamantu. Sám Taverniere se stal jeho první obětí. Vrátil se totiž do Indie, kde ho rozsápala smečka divokých psů.
Po letech se kámen objevil v Amsterodamu, kde měl být přebroušen specialistou Wilhelmem Falsem. Jeho syn jej ale ukradl, načež sám Fals zemřel vyčerpáním. Jeho syn pak nakonec spáchal sebevraždu…
Zrušení kletby?
V roce 1830 získal diamant milionář Henry Hope, podle kterého se tento skvost rovněž také i jmenuje. Jeho potomci pak velice brzy přicházejí o majetek. Další držitel kamene spáchal sebevraždu, následující dva majitelé byli zavražděni.
Turecký sultán, který ho zakoupil v roce 1908, zavraždil svoji ženu a nakonec byl svržen. Receptem na zrušení této kruté kletby je údajně diamant někomu darovat. Snad proto jej klenotník Harry Winston rád věnoval Smithsovu institutu?
