Voda je jednou z nejcennějších věcí na světě, bez které člověk nepřežije většinou ani týden. Zdálo by se proto, že nás tato chemická sloučenina vodíku a kyslíku nemůže ničím překvapit.

Jenže jak ukazují poslední desetiletí, i voda si možná drží jedno velké tajemství. Skutečně si dokáže pamatovat a ukládat informace, jak tvrdí někteří badatelé?

Francouzský biolog Jacques Benveniste (1935–2006) předstupuje v červnu 1988 před veřejnost s odvážným tvrzením.

Je totiž přesvědčený, že voda je schopna si vzpomenout na přítomnost látky v ní rozpuštěné i poté, co tam z této látky nezbývá už ani jediná molekula. Své tvrzení opírá o dlouhý výzkum, který ovšem následně mnozí vědci zpochybňují.

Přesto se o paměť vody začíná zajímat veřejnost a světlo světa spatřují další experimenty, které z paměti vody dělají jeden ze stěžejních prvků moderní alternativní medicíny. Existují pro taková tvrzení nějaké důkazy?

Mohou ji ovlivnit slova?

Jedním z nejslavnějších badatelů, kteří se řadu let zabývají zkoumáním vody, je japonský lékař Masaru Emoto (1943–2014). Během svého bádání zjišťuje, že zmrzlá voda pocházející z různých prostředí a zdrojů tvoří různé typy krystalů.

„Jeho nálezy ukázaly, že krystalická struktura vody může být ovlivněná pocity, záměry či zvuky,“ přibližuje dlouholetý výzkum americká publicistka Jennifer Hoskins. Emotův výzkum má údajně dokazovat, že zatímco v případě negativního působení tvoří voda asymetrické a nekompletní krystaly, naopak pozitivní ovlivňování vytváří krystaly dokonalé a krásné.

Funguje to údajně i s energií slov, které vodu také mohou významně ovlivnit. „Jeho výzkum měl obrovské dopady na to, jakým způsobem můžeme léčit různé problémy,“ dodává Jennifer Hoskins. Jak bádání v této oblasti vypadá dnes?

Léčí bolesti kloubů

V uplynulých letech bylo provedeno velké množství pokusů, při kterých vědci různými způsoby působili na molekuly vody. Tekutina byla ovlivňována elektrickými impulzy, různými minerály, barvami, nebo dokonce hudbou.

Zastánci teorie o paměti vody tvrdí, že na ni jednoznačně působí určité vibrace. Například ty, které vydává klasická hudba, mají pozitivní účinky na zdraví a psychiku člověka.

Velmi oblíbené je také dávat džbánky s vodou na silná duchovní místa, například tam, kde se stal nějaký zázrak. Ostatně pozitivní účinky mají prý na vodu i některé přírodní jevy. Například včely.

Jedna z teorií tvrdí, že tekutina umístěná do úlu změní svůj charakter a nabude řadu pozitivních účinků – snižuje obsah cukru v krvi, zlepšuje kožní či zažívací problémy a zmírňuje bolesti kloubů a páteře. Co na tyto teorie ale říkají skeptičtěji ladění badatelé?

Je to jen placebo efekt?

Mnozí vědci tvrdí, že neexistuje jediný seriózní výzkum, který by doložil, že si voda něco skutečně pamatuje a že to lze využít k léčbě. Veškeré pozitivní účinky takto ovlivněné vody jsou prý postavené na placebo efektu.

Pacienta jednoduše vyléčí už to, že je o účinnosti sám přesvědčen. „Některá tvrzení nevyvolávají jen trpký úsměv, ale ohrožují opravdu zdraví lidí.

Na mnoha ,duchovních´ postupech propagovaných v knize můžou bohatnout podvodníci,“ kritizuje Emotovy závěry český hydrolog Miroslav Kutílek (*1927).

Jenže léčitelé, podle kterých jsou nemoci odrazem poškozeného ducha, věří, že takto ovlivněná voda uzdravuje psychiku člověka, což následně vede i k vyléčení fyzických obtíží. To vše bez užívání drahých léků. Dokládá to třeba i tzv.

Bachova květová terapie, která spojuje schopnosti vody s esencemi z konkrétních, volně rostoucích rostlin?