Na rozlehlé pláni proti sobě stojí dvě vojska. Muž v čele jednoho z nich má na sobě plášť a přilbici českého knížete Neklana, kníže to ovšem není. Stalo se jeho jméno nesmrtelným v podobě názvu obce?

Kníže Neklan se prý v souladu se svým jménem bojí a nechce se zúčastnit klání (odtud jméno Neklan). Proto se schovává na Levém Hradci a do bitvy se zrádnými Lučany za sebe posílá hrdinu Čestmíra.

Aspoň tak nám to ve Starých pověstech českých líčí spisovatel Alois Jirásek (1851 – 1930). Známý autor pověst přejal od prvního českého kronikáře Kosmy (asi 1045 – 1125).

Ten ovšem žádného Čestmíra nezná, jeho rek se jmenuje nečeským jménem Tyr! Patří tedy zřejmě k severským žoldákům – varjagům.

Tito obávaní válečníci bývali v raném středověku najímáni do knížecích družin a často pocházeli z řad Vikingů. Patřil mezi ně i Tyr? Tento hrdina podle pověsti bitvu vyhraje, je v ní ale smrtelně raněn. Umírá a je pohřben do mohyly.

Místo, kde ke slavné bájné bitvě dojde, je prý posléze na Tyrovu počest pojmenováno Tyrsko, zkomoleně Tursko (dnes stejnojmenná obec – pozn. redakce). Bylo tomu tak?

KDE STOJÍ KELTSKÁ MOHYLA?

Nedaleké mohyle se pak dosud říká Krliš. Obojí můžeme nalézt v středočeském kraji severozápadně od Prahy. Opravdu je však v Krliši pohřben bájný Tyr? Bohužel, nikoliv. Místo slouží jako pohřebiště už lidem únětické kultury, samotná mohyla je keltského původu.

Ostatně obec se jmenuje Tursko teprve od 15. stol. Před tím se jí říkalo Černuc, nebo také Černuc na Turště. Co se tedy v okolí Krliše událo, když ne lucká válka? To se patrně nikdy nedozvíme.

Jistou nápovědu by nám ale mohl dát onen původní název – Černuc a keltský původ mohyly. Cernunos je mocný keltský bůh, zobrazovaný s parožím. Byla snad Černuc místem jeho uctívání? Docházelo při něm k obětem hovězího dobytka neboli turu?

Těžko říci. Od 13. stol. je Tursko v majetku křížovníků s červenou hvězdou a jeho zbožní bratři se o smazání stop pohanského kultu jistě postarali. Proč však nedokázali z tradice „vymazat“ celý dávný příběh?