Byť náš titulek budí dojem účasti na nějakém podezřelém psychedelickém pokusu, jistě vás přesvědčíme, že spojení hororového monstra, jízdního kola a výbuchu sopky je dost dobře možné.

Potřebujeme k tomu jediné: mysteriózní a záhadný rok bez léta L.P. 1816.

Na začátku všeho byl katastrofální výbuch indonéské sopky Tambora v roce 1815. Jedná se o jeden z největších sopečných výbuchů v historii lidstva s obrovskými ztrátami na životech. Do vysokých vrstev atmosféry se dostalo velké množství sopečného popela.

Vliv na literaturu a dopravu

Částečky popela blokovaly sluneční paprsky. Zejména na severní polokouli došlo k velké změně počasí. Průměrné teploty klesly o tři stupně Celsia, dostavily se i vydatné srážky. Velká neúroda hrozila v Evropě hladomorem.

Následný „rok bez léta“ však zároveň překvapivě působil na lidskou kreativitu, i když v některých případech to byl přímo existenční tlak, který dolehl na široké vrstvy populace.

Případem, kdy změna počasí ovlivnila určitou skupinu lidí, aniž by je však zásadněji ohrožovala, je kapitola v životopisu spisovatelky Mary Shelley. Ta se rozhodla prožít s přáteli léto ve Švýcarsku. Deštivé, chladné počasí s minimem slunečního svitu ovšem nelákalo k venkovním aktivitám.

Společnost, ve které Mary Shelley pobývala, se tak raději bavila temnými gotickými příběhy. Výsledkem je slavný hororový román Frankenstein. Rok 1816 byl ovšem také časem velké neúrody.

Velmi to zdražilo i krmení pro koně. Říká se, že právě zvýšení cen ovsa pohnulo německého vynálezce Karla Draise, aby se zabýval druhy dopravy, které nejsou závislé na koňské síle. Začala se tak rodit „draisina“- drezína, předchůdce moderního jízdního kola.

Malby, básně, hnojiva…

Vliv sopečného výbuchu z roku 1815 na celosvětové dění není stále detailně prozkoumán. Dobrý materiál k bádání lze nalézt i na obrazech z této doby, které vykazují užití specifických barev. Byla dokonce vytvořena studie, která analyzovala díla světového malířství, jež byla vytvořena mezi roky 1500 až 1900, v době velkých sopečných erupcí.

Také romantičtí básníci byli indikátorem, že v roce 1816 bylo „něco“ jiného ve vzduchu. Příkladem je Byronova báseň Tma, ve které autor píše o snu, který nebyl snem, o slunci, které zhaslo, a o hvězdách putujících temným prostorem.

Výbuch sopky Tambora a následná změna klimatu ovlivnily i chemika von Liebiga. Ten jako dítě zažil hladomor plynoucí z neúrody v roce 1816. Výsledkem bylo, že Liebig na základě traumatu z dětství raději vynalezl minerální hnojiva pro zvýšení zemědělské produkce.

Epilog

Sopka Tambora v devatenáctém století skutečně pohnula lidskou myslí. Vůbec by vás pak nemělo překvapit, že z kráteru ničivé Tambory právě vyjíždí i Frankenstein na jízdním kole, pardon, jeho předchůdkyni, historické draisině.

Počkejme pár let, abychom zhodnotili, jak umělce a vynálezce ovlivnila i naše současnost poznamenaná globální pandemií.