Rozleptané torzo lidského těla, tlející kozí zdechlina nebo rozdrcená dětská lebka… Při prvním pohledu si nejspíš každý řekne, že jde o výsledek běsnění šíleného vraha nebo krví posedlého maniaka. Pravda je však mnohem děsivější.

Krvelačnou spoušť mají na svědomí mnohem rafinovanější a nebezpečnější bytosti: stromy! Může na tom být něco pravdy?

Malý chlapec prochází lesem a prohlíží si nejen pestrobarevné keře, ale také omamně vonící květiny. Najednou narazí na strom, který ho neskutečně zaujme. V životě neviděl takový kmen, který je poset zvláštními bodlinkami připomínajícími drobné nožíky!

Podivný úkaz studuje s vytřeštěným pohledem. V tom si ale všimne, že není jediný, kdo se dívá. Strom na něj pomrkává zpátky. V prostředku kmene má totiž umístěné velké oko!

Vampýr se zeleným listím

Dřív, než chlapec stačí vykřiknout strachy se ze stromu vynoří zelené šlahounky a spoutají jeho tělo. Malý nezbeda se ještě chvíli snaží cukat. Proti síle přírody je ale bez šance. Mocný strom ho svázal příliš silně.

Ve chvíli, kdy začne hoch ztrácet vědomí, hrůzostrašný kmen dokoná dílo zkázy. Pomalu k sobě uzlíček s dětskou obětí přitáhne a napíchne na své ostré bodáky. Tekoucí krev si pak tento strom se zvrhlým apetitem vychutnává tak dlouho, dokud je ještě teplá.

Opravdu se vyskytuje někde v srdci jižní Ameriky rostlina, která má moc vysát život z polapeného zvířete nebo člověka? Podle spisovatele a ilustrátora J. W. Buela tomu tak může být.

V knize Sea and Land (Moře a země) z roku 1887 totiž píše o krvelačném stromu, který se prý vyskytuje v jižní Americe a jmenuje se „ya-te-veo“.

Podivný název v překladu znamená „já tě už vidím“ a odkazuje právě k tomu, jak si vampýr se zeleným listím po očku vyhlíží své oběti.

Ďábelský strom

O podobně krvežíznivém stromu jako je „ya-te-veo“, hovoří britský novinář a historik Harold T. Wilkins (1891–1960).

Ve spise Secret Cities of Old South America (Tajemná města ze staré jižní Ameriky) z roku 1952 tvrdí, že se v brazilském spolkovém státě Mato Grosso vyskytuje strom, který ze svých obětí vysává krev.

Může se jednat o popis toho samého stromu, o jakém mluví J. W. Buel? Možná ano. Strom, který si pro svou zrůdnost vysloužil přezdívku „ďábelský“, totiž zpracovává kořist velmi podobným stylem.

V okamžiku, kdy se k němu něco živého přiblíží, spoutá to svými silnými kořeny a nepustí až do té chvíle, dokud nemá svůj nenasytný chřtán přeplněný tělními tekutinami. Na rozdíl od „ya-te-veo“ však ďábelský strom údajně nemá oko, kterým by si oběti vyhlídnul.

Jsou tyto strašidelné příběhy o krvežíznivých rostlinách pravdivé? Problém se snaží v roce 1932 vyřešit také anglický kapitán Thomas Sarll. Vypraví se do Amazonie s tím, že lidožravý strom najde a přiveze do Evropy. Slehne se však po něm zem. Dostal se snad ke krvelačné masožravce příliš blízko?