Otázky: „Jak se jmenujete, jaké je vaše jméno?“, jsou těmi prvními replikami, kterými velmi často začíná obecná komunikace a dialog. S Božím jménem je to jinak. Jaksi se nesluší brát toto jméno do úst nadarmo. Příkladem je i křesťanství a judaismus. Jak tedy oslovovat Boha?

Lidé se pídí po Božím jméně především v Bibli. To je celkem logické místo. Záleží však, zda zrovna hledáte ve Starém, nebo Novém Zákoně, potažmo v hebrejské Bibli, jež obsahuje části kánonu společné křesťanství i judaismu. Rozdíly zde určitě jsou.

Jeho jméno…

Bůh se v Bibli chová formálně velmi zdvořile a svým jménem se netají. „Já jsem Jehova. To je mé jméno“, dočtete se jeho představení v Knize knih. Tak se ovšem píše v knize Izajáš, která je součástí Starého zákona.

Někteří odborníci ovšem podobu jména Jehova odmítají a dávají přednost variantě Jahve, byť je výraz Jehova užíván již velmi dlouho. Se jménem Boha v Novém zákoně je to poněkud jiné.

Oproti Starému zákonu jsou zde používána především dvě jména. Běžnější je Bůh. Potom je zde ještě označení Pán. Kromě toho se ovšem potkáte i s dalšími výrazy, jakými jsou Všemohoucí, Nejvyšší, Stvořitel a Veličenstvo na výsostech.

Tajemství tetragrammatonu

Se Starým zákonem má souvislost zobrazování Božího jména formou takzvaného tetragrammatonu. Jedná se o přepis Božího jména Jahve pomocí kvarteta hebrejských písmen. Tato čtyři písmena se nazývají tetragrammaton.

Setkáme se s ním v rukopisech i ve výzdobě sakrálních památek. Již v minulosti se badatelé domnívali, že tetragrammaton má souvislost s citací „Ehye ašer ehye“ (Já jsem, který jsem).

Touto citací se zjevuje Mojžíšovi jméno Boha v knize Exodus. Podle pozdějších rabínských zvyklostí se ovšem tetragrammaton měl vyslovovat zástupně jako Alohai, eventuálně jako Elohim. Výraz Jahve by tak raději neměl být ani vysloven.

Epilog

Nekompromisní rabínské zdroje naznačují, že by jméno Boha mělo být vyslovováno pouze jednou ročně, a to nejvyšším knězem. Věříme, že jste nečetli výše uvedené řádky příliš nahlas…