Podivná lebka nalezená v kalifornských horách zamotala hlavu několika vědcům, kteří se snažili přijít na to, komu mohla patřit. Když se po nálezu začne shánět kryptozoolog pátrající po důkazech o existenci záhadného lioopa ze Skalistých hor, narazí na problém.

Lebka zmizela kdesi v depozitářích tamní univerzity a nikomu se nechce ji hledat.

Jednoho srpnového dne roku 1965 se Dr. Robert W. Denton, lékař na odpočinku z nedalekého městečka Bishop vypraví na túru v pohoří Minaret Mountains.

U břehu řeky San Joaquin jeho mezek zapadne do bláta u příkopu, a když se zvíře podaří vyprostit, lékař si všimne, že kopyta mezka vyhrabala nějaký předmět. Vypadal jako velká mísa.

Ovšem když jej očistí od bahna, zjistí, že v ruce drží část lebky podobné lidské. Tvarem i velikostí je však nezvyklá a na člověka to moc nevypadá. Mohl najít pravěké ostatky některého z předchůdců moderního člověka?

Velmi neobvyklé

Denton lebku předá k prozkoumání patologovi Dr. Geraldu K. Ridgeovi ze Všeobecné nemocnice v okrese Ventura.

Ridge 29. září 1965 posílá Dentonovi dopis, v němž píše, že se artefakt skutečně ukázal jako velmi zajímavý exemplář, hlavně díky neobyčejné délce lebky, stejně jako velmi nezvyklému utváření šíjového švu v týlní oblasti.

„To mne zpočátku vedlo k úvaze, že jde o lebku nějakého antropoida, a nikoli lidskou lebku. Předtím jsem si totiž toho švu vůbec nevšiml,“ píše Ridge.

Dále uvádí, že lebku dal k prozkoumání také dvěma kolegům z katedry antropologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Rozsah i velikost šíjového švu, k němuž se upínají čelistní svaly, je oba překvapil. Jejich závěry se ale od Ridgeových liší.

„Došli ke zcela nezvratnému závěru, že tato kalva patří nějakému mladému muži, zřejmě indiánovi, jehož pozůstatky pravděpodobně zůstaly v půdě nebo v přilehlé oblasti po mnoho a mnoho roků,“ doplňuje patolog.

Jak ale vysvětlit zvláštní tvar lebky, který člověku v žádném případě neodpovídá?

Hledá se lebka

Dr. Herman Bleibtreul, jeden z dvojice antropologů, vyjádří zájem o další zkoumání a Ridgeovi vystavuje stvrzenku o vypůjčení nálezu. Na dalších několik let se po lebce slehne zem.

V srpnu roku 1973 se o lebce doslechne kryptozoolog zaměřený na bigfoota a jeho příbuzné Alan Berry. Ke svému překvapení zjišťuje, že o lebce na univerzitě nikdo nic neví. Technik univerzitního muzea prohledá všechny a záznamy a sbírky, ale marně.

A dvojice antropologů již na univerzitě ani nepracuje. Berrymu se ale podaří Bleibtreula kontaktovat a dozvídá se od něj, že s kolegou sice věc uzavřeli s tím, že jde o lebku indiána z dávných časů, ovšem sami o tom možná zcela přesvědčeni nebyli.

Nedokázali si totiž vysvětlit, proč se struktura lebky neshoduje s tím, co o dávných obyvatelích Kalifornie prokazatelně víme. Komu tedy lebka patřila? A kam vlastně zmizela?

Závěr nejasný

Jednomu z kryptozoologů pátrajících po důkazech existence seskveče, se podaří zjistit, že lebka byla pravděpodobně uložena ve skladu detašovaného pracoviště katedry v kalifornském Chatsworthu.

Nedokáže ovšem nikoho přesvědčit, aby prošel stovky uložených exponátů a vykopávek a našel kus lebky uložený do skladu už před několika lety. Veškeré informace o podivné lebce jsou tedy shrnuty v dopise dr.

Geralda Ridgea a vzpomínkách mužů, kteří si nález mohli prohlédnout. Jde přitom o informace natolik protichůdné, že z nich žádný závěr vyvodit nelze. Ale i tento spor o lebku nápadně připomíná spor o samotného bigfoota a jeho příbuzné z různých končin světa.

Dokonce i lidé, kteří tvora důvěrně znají, velice často tvrdí, že to není ani člověk, ani zvíře. Lebka, u níž se ani odborníci nemohou shodnout, zda patří člověku či opici, je proto mnohými badateli považována za možnou lebku bigfoota.

Mohlo by její řádné prozkoumání vnést do záhady definitivní rozuzlení? Odpověď zřejmě stále leží ve skladech fakultního muzea antropologie.