Hledat mezi našimi předky makaka nebo třeba šimpanze by bylo velice mylné. Vše se má totiž tak, že jak lidské pokolení, tak i druh např. goril má pouze „společného předka“. Oba druhy se následně v průběhu let vyvíjely a měnily odděleně.

K mylnému přesvědčení mnohé jistě vede známé vyobrazení evoluce člověka, kde je v jedné řadě znázorněno, jak se z lidoopů stávali vzpřímení tvorové. Zde je však potřeba odlišovat termíny lidoop a opice.

Není člověk jako opice

Moderní opice se dělí na opice Nového a Starého světa, oboje jsou ale oddělené od skupiny druhu lidoopů, lidoopi se pak dělí na gibony a hominidy – právě sem spadá také člověk.

„Každopádně je důležité si uvědomit, že člověk se nevyvinul ze současných druhů opic, nýbrž se spolu s ostatními dnešními opicemi postupně vyvíjel ze společného předka. A tito společní předci nebyly dnes žijící druhy opic.

Vypadaly jinak než současný člověk nebo šimpanz či gorila. Ti všichni se z těchto předků postupně vyvinuli evolucí,“ vysvětlil RNDr. Roman Šolc, Ph.D. z katedry Antropologie a genetiky člověka.

Co na to víra?

Víra a evoluce se obecně kladou jako dvě neslučitelné myšlenka. Avšak církev je pokroková.

Tento protiklad je z logiky věci nesmyslný, protože z jedné strany existují mnohé vědecké důkazy ve prospěch evoluce, jež se jeví jako fakt, který obohacuje lidské poznání. Na druhé straně však evoluce neodpovídá na všechny otázky církve a člověka.

Odkud to všechno pochází? Evoluce tak být může, je tu stále jedno velké ale.