Kdo by neznal vodohospodářské dílo Jakuba Krčína (1535-1604), které po sobě zanechal tento regent z Jelčan a Sedlčan v jižních Čechách. Narodil se v roce 1535 v rodině nižšího zemana v Kolíně. Ale on nebyl jen oním vynikajícím rybníkářem.

Pro své organizátorské schopnosti, přesto že nedostudoval univerzitu, působil na několika panství známých šlechticů.

Nejlépe se prosadil ve službách jednoho z nejmocnějších a to Viléma z Rožmberka (1535-1592). Stal se purkrabím na zámku v Krumlově, budoval ovčíny, jezy, rekonstruoval pivovary a také důmyslnou soustavu rybníků s vysokými výnosy ryb.

A tak se stává nejvyšším rožmberským regentem, jemuž Vilém z Rožmberka věnuje panství Leptáč a Jelčany. Přitom samozřejmě nezapomíná na další zvyšování svého majetku. Vybudoval si honosnou tvrz v Křepenicích, koupil i několik vesnic a dostal doživotně Sedlčany.

Nebyl to rozhodně žádný lidumil, ale naopak postrach poddaných. Traduje se, že při výstavbě rybníků na poddané dohlížel i kat. Sám se věnoval rovněž alchymii, a proto není divu, že jeho úspěchy lidé dávali do spojitosti s jeho smlouvou s ďáblem.

V roce 1490 odešel ze služeb rodu Rožmberků. Z nové tvrze v Obděnicích, kam se přestěhoval, dál řídí svůj majetek a bádá, jak vyrobit zázračný lektvar, který by mu, jak stárnoucímu muži, umožnil mužského dědice. Ač dvakrát ženatý, narodilo se mu sice šest dcer, ale žádný lektvar nepomohl.

Byl zvyklý racionálně uvažovat a tak si předem připravil svoje poslední místo odpočinku. Buduje si hrobku pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích. Dokonce na náhrobní desku si nechal po obvodu předem vytesat latinský nápis, jenž v češtině znamená:

„Léta Páně .…. zemřel statečný a urozený muž, rytíř Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, města Sedlčan, nového zámku Krčínského a hradu Obděnického pán. Duše jeho raduje se v nebi, tělo odpočívá ve svatém pokoji ke dni vzkříšení amen.“

Jen stačilo doplnit po jeho smrti datum. Ten se tam však neobjevil. Přesto všichni věřili, že tam leží jeho ostatky a to až do roku 1944. Při opravě kostela byla tato hrobka otevřena. K úžasu všech byla prázdná a vše nasvědčovalo tomu, že tam Jakub Krčín nikdy nebyl pohřben.

Teorie záhadného zmizení mrtvého těla regenta jsou různé. Těsně před smrtí žil v rodině nejstarší dcery Kateřiny na tvrzi v Mitrovicích. Mohl být proto v tichosti pohřben v kostele sv. Vavřince v Prčicích, místo honosného pohřbu do hrobky v Obděnicích.

Roli v tom mohla sehrát jak spořivost dcery, tak třeba i povětrnostní podmínky na přelomu ledna a února. Ale podle lidového podání si jeho tělo odnesl čert. Tomu se prý Jakub Krčín upsal vlastní krví, aby mu dopomohl k moci a bohatství. A samozřejmě v tom hrála roli i jeho krutost vůči poddaným.

Ale jak to bylo doopravdy s jeho koncem, se již asi nikdy nedozvíme. Kostel v Prčicích byl po zákazu pohřbívání uvnitř svatostánků vyklizen a všechny kosti skončily v hromadném hrobě. Jak říká lidové pořekadlo:

„Lidská sláva, polní tráva“. Po Jakubovi Krčínovi sice zůstalo dodnes částečně funkční rybníkářské dílo, ale nezachoval se po něm ani hrob a dokonce ani žádný reálný obraz jeho tváře.