Již od starověku se tradovalo, že v různých částech světa žijí komunity „bezhlavých“ lidí. Ano, opravdu bezhlavých, přičemž obličejové rysy jsou přeneseny na horní část trupu. Nezřídka prý šlo o zdatné bojovníky. Má tato záhada nějaké logické vysvětlení?

V antice byly skupiny bezhlavých bojovníků spojovány zejména s pobřežím Středozemního moře v Africe, konkrétně pak se starověkou Libyí. Dále se jednalo o oblasti kolem břehů Nilu.

I v období středověku se ovšem mýty o skupinách bezhlavých lidí šířily po celé Evropě. Za domov tohoto prazvláštního etnika bylo pokládáno území dnešní Etiopie.

Neznámá lidská rasa?

S motivem bezhlavého válečníka s oblibou pracovali i středověcí kartografové. Mapy té doby byly totiž doplňovány o kresby a vyobrazení toho, co by se v konkrétní části světa mělo nacházet.

S rozmachem objevitelských cest se fenomén „bezhlavosti“ posunuje i dále na východ, zejména pak do Indie. Stranou ovšem nezůstává ani americký kontinent.

Veřejnost nechápe tyto informace jako báchorky, ale spíše zprávy o neznámé lidské rase. Co si však máme myslet my o válečnících bez hlav, kteří se ovšem vrhali po hlavě do boje?

Strkat hlavu mezi ramena…

Možná nám přijde vhod teorie, která vznikla již v době osvícenství. Souvisela se specifickou taktikou válečníků z řad místních obyvatel. Ti se prý snažili držet hlavu co nejvíce přiblíženou k hrudi. Současně maximálně zvedali ramena.

Když si k tomu připočtete i fakt, že jejich štíty byly zdobené kresbami s motivy lidského obličeje, iluze při pohledu z větší vzdálenosti byla asi dokonalá – armáda bojovníků bez hlav! Byla to však jen lest.

Nejprve strkali naoko zbaběle hlavu mezi ramena, pak do toho šli překvapivě a s odvahou po hlavě. Mysleli zcela jistě hlavou, co říkáte?!