Jedno z nejzáhadnějších tajemství vydaly ledové pustiny Grónska v roce 1972. Osm zachovalých mumií inuitské rodiny, mezi nimiž je i půlroční chlapec, je pro vědce dodnes velkou neznámou. Nález asi 500 let starého hrobu ve vědcích, kteří jej zkoumají, vyvolává řadu otázek.

O mrtvých se toho příliš neví. A podrobnější průzkum místo odpovědí přináší jen další otázky.

Hroby u opuštěné inuitské osady Qilakitsoq na severozápadě Grónska náhodou našli v roce 1972 dva bratři na lovu. Když se na místo dostanou archeologové, najdou těla dvou dětí a šesti žen, které tu kdosi pohřbil někdy kolem roku 1475.

Přetrvávající teploty pod bodem mrazu, částečná kamenná ochrana a suchý vítr, který k tělům proudil, je proměnil v téměř dokonalé mumie. Těla leží ve dvou hrobech naskládaná na sobě a oddělená vrstvami zvířecí kůže.

V prvním hrobu odpočívají tři ženy ve věku od 20 do 50 let a dvě děti. Prvnímu chlapci jsou asi 4 roky a vykazuje určité znaky Downova syndromu. Jemná tvář a drobné tělo druhého dítěte úhledně zabaleného v kožešině působí dojmem staré porcelánové panenky, za kterou ho vědci skutečně zpočátku považují.

Jde však o tělíčko šestiměsíčního chlapce. V hrobě o metr dál jsou stejným způsobem uložená těla dalších tří žen. Analýza DNA z roku 2007 prokázala příbuzenské vztahy mezi mrtvými. „Těchto osm mumií tvoří dvě odlišné rodinné skupiny.

Babička, dvě dcery a jejich dvě děti v jednom hrobě a v druhém dvě sestry s dcerou ženy z hrobu prvního,“ vysvětluje Durita Djurhuus z dánské laboratoře forenzní medicíny, která se na výzkumu mumií podílela.

Společně s těly je na svět přivedena i záhada, která je obklopuje. Co se tu před více než 500 lety odehrálo?

PŘÍČINA SMRTI NEZNÁMÁ

Fakt, že těla byla prokazatelně pohřbena společně v jeden okamžik, působí podivně a vědci se usilovně snaží zjistit, co se vlastně inuitským rodinám přihodilo. Jedna z navrhovaných možností tvrdí, že jde o oběti jakési epidemie či snad otravy jídlem, která rodinu postihla.

Mezi pohřbenými však není jediný dospělý muž, přičemž Inuité nikdy nepohřbívali ženy a děti oddělené od mužů. Že by záhadné chorobě podlehly jen ženy? Smrti z otravy nebo nemoci neodpovídá ani pozdější zkoumání zdravotního stavu mumií.

S výjimkou jediné starší ženy, u níž bylo zjištěno, že v době smrti byla hluchá, slepá a trpěla různými chorobami včetně zhoubného nádoru, šlo o zdravé a silné jedince. Zřejmě nejde ani o smrt násilnou, neboť těla nevykazují znaky možných poranění.

Jaká smrt je tedy mohla tak náhle postihnout?

CHLAPEC BYL POHŘBEN ZAŽIVA

Vyloučena byla i možnost, že by mrtví jednoduše zemřeli hlady nebo umrzli. Pro vědce tedy neexistuje jediný zjevný důvod, proč by skupina zdravých žen měla tak znenadání zemřít. Neblahé tušení ovšem mají při pohledu na mumie dětí.

Vše nasvědčuje tomu, že době pohřbu byly ještě naživu! Podle inuitnských zvyků jsou děti, o které se nemohou postarat jejich matky, pohřbívány s nimi. Tehdejší společnost si totiž nemohla dovolit podporovat jedince, kteří nijak nemohou přispět k získávání potravy či oblečení, nebo budování přístřeší.

Jedinou přijatelnou teorií pro smrt těchto dvou rodin je možnost, že zemřely při nehodě. Při plavbě na moři se s nimi mohl převrátit člun a ženy s dětmi na místě utonuly. Pokud by je ale pohltilo moře, mohl by někdo vytáhnout těla, aby pak byly rodiny pohřbeny na pobřeží?

Identita mumií podobně jako příčina smrti zůstává pro vědce dodnes velkou záhadou.