Patronkou norského Bergenu je svatá Sunniva. Podle legendy tato vyznavačka křesťanství uprchla v devátém století z Irska. Nový domov nalezla v Norsku, konkrétně na ostrově Selja.

To je však pouhý začátek celého příběhu, ve kterém hlavní roli hraje tajemná světelná záře. Proč je příběh o této světici stále zahalen rouškou tajemství?

V roce 996 se nad zavalenou jeskyní na ostrově Selja objevila podivná světelná záře. Církevní i světské autority tento jev velmi znepokojoval. Nakonec však převládla prostá zvědavost. Zával byl odstraněn a jeskyně detailně prozkoumána. Co zde bylo objeveno?

Nález neporušeného těla

Pokud můžeme věřit dochovaným pramenům, v jeskyni se našlo neporušené tělo Sunnivy. Zdálo se, jako by zemřela před velmi krátkou dobou. Toto zázračné uchování ostatků bylo dostatečným impulsem k tomu, aby byl na ostrově založen klášter. Samotné tělo Sunnivy však bylo v roce 1170 převezeno z ostrova do Bergenu.

Podle dobových interpretací hledala Sunniva v jeskyni úkryt před pohanskými vikingy, kteří ji pronásledovali. Sesun skalního masivu však jeskyni proměnil v obří hrobku.

Zázrak, nebo vábnička?

V kontextu křesťanské liturgie byla světelná záře nad jeskyní důkazem zázraku. Existuje i jiné vysvětlení? Mohlo  se totiž jednat i o promyšlený a rafinovaný záměr, který by významně posílil křesťanskou víru v širším regionu.

Světelnou záři mohl produkovat oheň, který rozdělal někdo, kdo dobře věděl o sesuvu skalního masivu do ústí jeskyně – úkrytu Sunnivy a její družiny.

Buď jak buď, záře nad ostrovní jeskyní přinesla pro Sunnivu a její příběh nesmrtelnost. Odkazy na svatou Sunnivu už po staletí zdůrazňují její vliv na úspěšné šíření křesťanství v Norsku.