V roce 1836 si misionář William Colenso na Novém Zélandu povšiml, že maorské ženy v jedné z místních komunit mají v kuchyni hodně netradiční „nádobí“. Navzdory tomu, že se v něm právě vařil oběd, bylo zřejmé, že jeho původní účel byl zcela jiný.

Z „hrnce“ se vyklubal prastarý zvon z ostrova Cejlon. Jak se však ocitl na Novém Zélandu?

Bronzový zvon nalezený na Novém Zélandu byl dokonce opatřen nápisem v tamilštině, který cejlonský původ artefaktu jasně potvrdil. Další zkoumání zjistilo, že zvon byl přibližně pět set let starý.

Jak se však na Nový Zéland dostal, když první Evropané se zde objevují až v polovině sedmnáctého století?

Zvon plavat neumí

Záhada tamilského zvonu z Nového Zélandu značně narušila dosavadní respektované znalosti o námořních kontaktech v této části světa.

Zvon opravdu plavat neumí…Okamžitě se vyrojily informace, že tamilští námořníci mohli znát v daleké minulosti nejen Polynésii v Tichém oceánu, ale i Austrálii a Nový Zéland.

Zároveň však debaty související s tamilským zvonem rozvířily i téma, zda vody v okolí Austrálie a Nového Zélandu nebyly místem objevitelských plaveb dříve než v sedmnáctém století.

Jak první měl na Novém Zélandu přistát nizozemský mořeplavec Abel Tasman až v roce 1642. Kdo se zde mohl objevit dříve? Budeme přepisovat učebnice?

Dárek od Portugalců?

Je možné, že se u Nového Zélandu objevili již mnohem dříve portugalští námořníci. Ti měli zároveň čilé obchodní kontakty i s Cejlonem.

Zvon mohl být součástí lodního nákladu portugalské lodi a na novozélandském pobřeží pak posloužil jako reprezentativní-diplomatický dárek pro některého pohlavára z řad místních obyvatel, jak bývalo v časech objevitelských plaveb obvyklé.

Postupem času se z ceněného daru stalo oblíbené kuchyňské náčiní. Takových houževnatých dárků není nikdy dost, co říkáte?!