Lucembursko je malý západoevropský stát. V porovnání s jeho sousedy – například Německem a Francií, byste o něm mohli s nadsázkou prohlásit, že ministát pohodlně přejdete tanečním krokem.
Zkusit si to můžete na tamním tajemném tanečním průvodu, který se již stovky let koná v ulicích města Echternach.
Taneční průvod v Echternachu nyní figuruje na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Byly však doby, kdy by představitelé katolické církve tuto dávnou tradici nejraději zrušili. Proč?
Tanec i skoky
Taneční průvod se koná k uctění památky svatého Willibrorda, benediktinského mnicha, neúnavného šiřitele křesťanství a patrona Lucemburska. Procesí procházející ulicemi tvoří hudebníci a poutníci.
Taneční kreace připomínají skoky, proto se někdy hovoří o „skákacím průvodu“. Hudebníci k tomu hrají prastarou melodii.
Celá záležitost má nyní křesťanský rámec. Kdesi v hloubi této akce však rezonují i dávné pohanské časy. To je patrně důvod, proč byl kdysi taneční průvod v Echternachu značně podezřelý.
Církevní strategie
Určit tyto pohanské prvky je ale nyní velmi složité, ba nemožné. Pravděpodobně byly před staletími mnohem patrnější, což vyvolávalo odpor církevních představitelů. Mohlo se jednat o pohoršující extatické stavy či jiné nepřístojnosti. Nakonec se však rozhodla katolická církev pro osvědčenou taktiku.
Spočívala v tom, že když nelze nějakou pohanskou tradici zcela vymýtit, je nutné jí dát ryze křesťanský rámec a převzít nad ní plnou kontrolu. To je i případ tanečního průvodu v Echternachu.
