Jedna z posledních větších bitev 2. světové války se odehrála na našem území již po oficiální kapitulaci Německa, která proběhla v noci z 8. na 9. května.

Snaha některých německých jednotek vyhnout se zajetí od Sovětů vedla nezřídka k odhodlanému až fanatickému boji nacistů o holé životy.

Jednotka německého generála Carla von Pückler-Burghausse se nacházela v době kapitulace jihovýchodně od Příbrami v oblasti Slivice–Milín–Čimelice. Tato poloha předurčovala, že všichni muži upadnou do sovětského zajetí.

Jenže většina Němců chápala zajetí Sovětským svazem jako krutý rozsudek smrti, a nezřídka tak docházelo k situacím, kdy se vojáci snažili probojovat k Američanům či rovnou upřednostnili smrt v boji.

Jednotce v beznadějné situaci nezbylo, než se v oblasti zakopat a vyčkat příchodu nepřítele. Následoval krutý střet se sovětskými partyzány, příslušníky hnutí odporu, předsunutými americkými jednotkami a Rudou armádou.

A tehdy k tomu došlo. „ Kousek ode mne se plazil raněný Němec, měli jsme sice nařízeno brát všechny raněné, ale takovéto případy byly důstojníkům většinou jedno. Jeden z našich k němu přiskočil a střelil ho do zad.

Němec se sice zkroutil jako červ, ale hýbat se nepřestal. Ten voják do něj vypálil další ránu, ale ten Němec prostě nezemřel. Všimli si toho i ostatní vojáci, “ vypověděl později jeden ze sovětských vojáků.

Do raněného těla v německé uniformě se prý mohl vystřílet celý zásobník, ale vojáci stále žili. V takovém případě prý pomohla jedině kulka do hlavy. Tím však celá záhada nekončí.

Ukončení bitvy údajně výrazně napomohlo, že ranění Němci začali napadat i své vlastní druhy ve zbrani. A to tak agresivně, že vojáci začali opouštět pozice a vzdávat se nepříteli.

11. května bylo dobojováno. Pückler-Burghauss podepsal o den později kapitulaci a následně se zastřelil.

Co toho dne sovětští vojáci skutečně viděli? Mnohá svědectví o nesmrtelném nepříteli dodnes nedávají záhadologům spát…