Ve druhém století našeho letopočtu zasáhne stále pyšnou Římskou říši záhadná epidemie. Nejprve postihne římské legie na východních hranicích impéria. Brzy se však přesune i do ulic samotného Říma. Bylo to však mor, jak se bude později tradičně uvádět?

Odhaduje se, že epidemii mohlo podlehnout až pět milionů lidí. To je obrovské číslo i na rozlehlou Římskou říši. Velkým problémem například bylo, že si onemocnění vyžádalo množství mrtvých i mezi vojáky. Došlo k zásadnímu oslabení moci Říma.

Města plná nemocných

Nemoc se rychle šířila především v městském prostředí. Ve venkovských  lokalitách byl průběh epidemie o poznání mírnější. Záhadné onemocnění, které bylo smrtelné asi pro čtvrtinu nakažených, se z počátku projevovalo celkem nenápadně.

Nemocné trápil především zánět hltanu a horečka. Poté se však objevovala vyrážka… Právě tento projev onemocnění vede odborníky k tomu, že vylučují pandemii moru. Jaká nemoc to však byla?

Neštovice a spalničky?

Pravděpodobně se jednalo o neštovice či spalničky. Pozdější historiografie však trvala na tom, že se jednalo o mor. Tato pandemie dostala dokonce i vlastní jméno – Antoninský mor.

Pojmenování vzniklo z toho, že tehdejší spoluvládce – Marca Aurelia a Lucia Vera adoptoval předchozí císař Antoninus Pius.

Z tohoto faktu byl odvozován přívlastek pro označení onemocnění. Existují i teorie, že Antoninský mor nezůstal izolován pouze v hranicích Římské říše, ale rozšířil se i do vzdálené Číny. Označení pandemie pro tuto smrtící vlnu je tak dozajista namístě.