Když v roce 1929 nalezl německý teolog Deissmann v istanbulské knihovně starou mapu, nejspíše vůbec netušil, jak obrovský ohlas jeho nález vyvolá. Mapa totiž zobrazuje místa, která v době jejího vzniku neměl ještě nikdo znát! Jak vůbec mohla vzniknout?

Autorem mapy je turecký admirál Ahmed Muhiddin Piri (1465/70–1553) známý především svou přezdívkou Piri Reis (slovo „Reis“ v turečtině označuje kapitána – pozn. red.).

Ten vydal v roce 1521 spis pod názvem Kitāb-ı Baḥrīye, tedy Knihy moře, která obsahovala několik stovek map tehdy známého světa.

S velkou přesností zde byla zobrazena téměř celá Evropa, severní a západní Afrika, oblasti dnešního Blízkého východu, Indie a také pobřeží nově objevené Ameriky.

Jeho dílo bylo v pozdějších časech revidováno a doplňováno o novější poznatky, ale nakonec úplně upadlo v zapomnění.

Ztracená mapa

Znovu se jeho dílo vynořilo z archivů, když jej naprosto náhodou objevil badatel Gustav Adolf Deissmann (1866–1937) v istanbulské knihovně paláce Topkapi.

Je zakreslena na gazelí kůži a vročení ji datuje do roku 1513. Zachycuje tehdy aktuální objevy španělských a portugalských mořeplavců z konce 15. století a počátku 16. století v Novém světě.

To, co dělá mapu tolik zajímavou, je zvláštní pevnina, zakreslená ve spodní části mapy. Podle dostupných historických zpráv se žádná z objevitelských expedic v této době tak daleko na jih nedostala.

Tak jak je možné, že je zde velmi přesně zakresleno pobřeží kontinentu? A o jakou zemi jde? Mohlo by jít třeba o Antarktidu. Jenže ta je v té době už tisíce let pod ledem a mapa ukazuje nezaledněné pobřeží.

Podle textu na pergamenu nenakreslil Piri Reis mapu vlastním pozorováním, ale sestavil ji z několika různých zdrojů.

Pracoval prý s 20 podobnými mapami, z nichž uvádí osm starověkých map Ptolemaiových, arabskou mapu Indie, čtyři nejnovější portugalské mapy a mapu Kryštofa Kolumba (1451–1506).

Překvapivé odhalení

Italský historik Diego Cuoghi (1955) se domnívá, že údajná Jižní země ve skutečnosti vůbec není Antarktida, ale pouze deformované pobřeží jižní Brazílie, Uruguaye a Argentiny.

Argumentuje přitom tím, že na mapě chybí Hornův mys a průliv mezi Atlantským a Tichým oceánem. Oboje by přitom muselo být zakresleno, pokud by záhadná jižní země měla skutečně představovat Antarktidu. Proti tomu ale stojí výsledky moderního bádání.

Například dnes dostupné mapy antarktické pevniny skryté pod příkrovem ledu. Když byly porovnány s dílem Piriho Reise, nastal pro všechny velký šok. Mapa dokonale seděla.

Ona Jižní země na mapě Piriho Reise se velmi podobá pobřeží dnešní Země královny Maud v Antarktidě. Všichni odborníci se však zdráhají toto radikální tvrzení přijmout a vyčkávají raději na výsledky dalších zkoumání.

Jak mohl mít turecký admirál v 16. století znalosti nezaledněného pobřeží Antarktidy?

Může to být Atlantida?

Možné vysvětlení nabízí americký vědec Charles Hapgood (1904-1982), který zastává teorii tzv. mořských králů. Předpokládá, že někdy před 15 až 25 tisíci lety existovala nám dosud neznámá vyspělá civilizace, jejíž domov byla právě Antarktida.

Ta však ležela o tři tisíce kilometrů severněji, tedy v teplém klimatu. Na své současné místo se měla dostat až náhlým a katastrofickým posunem zemských desek, což se nápadně podobá legendě o bájné Atlantidě.

Je možné, že by na Piriho mapě byla říše, o jejíž existenci dosud nemáme tušení, či snad samotná Atlantida? Nezbývá než doufat, že brzy dojde k zásadnímu objevu, který nám pomůže tyto otázky zodpovědět.