Tajemný kriminální případ vraždy devatenáctileté Anežky Hrůzové z roku 1899 stále není objasněn. Opravdu byl pachatelem židovský mladík Leopold Hilsner, jak zní dobový závěr vyšetřování? Nebo záhadnou vraždu s rituálním motivem spáchal někdo jiný?
Devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová (1879–1899) pochází z vesnice Malá Věžnička nedaleko od města Polná. Dne 29. března roku 1899 se jako obyčejně vrací z práce domů. Tam ale nikdy nedojde. 1. dubna je v lese Březina nalezena její mrtvola. Záhadná vražda přitom nese znaky děsivého rituálu!
Co se stalo s krví?
Dívku její vrah pravděpodobně nejdříve několikrát uhodil zezadu do hlavy holí a pak kameny, dále ji přiškrtil provazem a nakonec jí rozřízl hrdlo ostrým nožem. Strážmistr Josef Klenovec při pohledu na mrtvolu prohlásí:
„Vždyť ona je podříznuta jako dobytče!“ A kdosi z davu k tomu dodá: „Je zakošerována!“ Odkazuje tím na způsob rituální porážky zvířat známý z judaismu, jehož následkem je maso pro Židy „košer“, tedy vhodné ke konzumaci.
Ze zvířete musí být podle této zásady nejdříve odstraněna krev a teprve pak je možné jej podříznout.
Pitva přitom ukáže, že „mrtvola Anežky Hrůzové skorem úplně vykrvácena byla,“ přičemž „stopy nalezené krve neodpovídaly množství krve, které bychom při takovém způsobu smrti v okolí mrtvoly s určitostí očekávati mohli.“ K brutální vraždě navíc došlo pár dnů před Velikonocemi, které se tehdy kryjí s židovským svátkem Pesach.
Ze všech těchto důvodů se začne spekulovat, že Anežka byla zavražděna během krvavého rituálu nějakým vyznavačem judaismu. Její panenská krev prý měla posloužit Židům k zadělání macesu, nekvašeného chleba!
Chytili toho pravého?
Z brutálního zločinu je na základě nepřímých důkazů obviněn židovský mladík Leopold Hilsner (1876–1928). Ten je nakonec odsouzen k trestu smrti. Mezitím se na českém území zvedne vlna protižidovských nálad.
Jako jeden z mála se na obranu Hilsnera postaví vysokoškolský profesor Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), podle kterého je teorie o rituální vraždě hloupou pověrou. Proces s Hilsnerem je pro jistotu obnoven.
Židovský mladík však neobstojí ani před Krajským soudem v Písku. Ten mu navíc přičte k tíži i podíl na jiné neobjasněné vraždě, a sice Marie Klímové z Horní Věžnice u Polné.
Hilsner nakonec putuje za mříže, kde stráví dalších 18 let svého života. V březnu roku 1918 ho s podlomeným zdravím omilostní císař Karel I. (1887–1922). Rehabilitován však nikdy není. Opravdu vraždu spáchal právě on?
Mnoho podezřelých
V současné době se celá řada autorů přiklání k tomu, že důkazy o Hilsnerově vině nejsou dostačující. Celý proces s ním byl dost možná vykonstruovaný! Kdo jiný tedy mohl vraždit?
Například Johan Hrůza, Anežčin bratr, který se údajně na smrtelném loži v roce 1961 přiznal k mordu své sestry.
Jak Anežčina matka, tak bratr jsou po vraždě viděni s neobvyklým zraněním a podle výpovědí sousedů není soužití v jejich rodině právě ideální. Podezřelým je i Hilsnerův známý Vincenc Zelinger, obyvatel městského chudobince.
Svědci tvrdí, že se toho večera, kdy byla Anežka zavražděna, choval velmi podezřele a později se prý navíc neustále vyptával, jaký trest její vrah dostane.
Zločincem však mohl být i řezník Josef Zatřepálek, který se prý v okolí Polné dopustil v době vraždy několika znásilnění. Údajně při tom používal nůž a některé své oběti vážně zranil.
Proč by ale dívku zavraždil rituálním způsobem? Předpokládal snad, že podezření díky tomu padne na židovského mladíka Hilsnera? Nebo v pozadí případu stojí skutečnosti, které dosud neznáme?
