V roce 2005 je na pláži ve skotském Prestwicku nalezeno tělo třicetileté Švédky Annie Börjesson. Policejní vyšetřování označí její smrt jako sebevraždu, zdrcení rodiče ale odhalí, že skotská policie během vyšetřování udělala neuvěřitelné množství chyb. Je to proto, že Annie byla odstraněna na příkaz někoho z vyšších míst?

Na začátku prosince roku 2005 se na skotské pláži u letiště Prestwick odehraje tragédie, jejíž pozadí dodnes nikdo přesně nezná. Při ranní vycházce se psem zde muž z blízkého města objeví vyplavené ženské tělo.

Přivolaní policisté mrtvolu identifikují jako mladou Švédku Annie Börjesson, a téměř okamžitě rodině i médiím sdělí, že spáchala sebevraždu. Postupem času ale vyjde najevo, nakolik svou práci

odbyli. Ukáže se, že případ je možná mnohem komplikovanější a sahá až do vysoké politiky. Zdrcení rodiče dodnes bojují za nalezení pravdy o smrti své dcery. Podaří se jim to někdy?

Pronásleduje ji stalker

Annie do Skotska přijíždí v roce 2004 a více než rok žije v hlavním městě

Edinburghu. Má ale problém najít si práci, většinu času tak žije z podpory nebo z menších přivýdělků. Většinu času tráví sportováním, je zejména výbornou plavkyní. Přesto je dle slov rodiny a přátel spokojená.

Několik týdnů před úmrtím ale v jejím chování dojde k jasně patrné změně. Annie je náhle paranoidní a nešťastná. Podle jedné z teorií o její smrti za tím stojí konkrétní setkání.

Během večerního posezení s přáteli potká Annie muže, který se jí představí jako Martin Leslie, ragbyový hráč z Nového Zélandu. Zprvu se jí údajně líbí, později se ho ale začne obávat.

Muž se totiž náhodně objevuje všude, kde ona, a to i na místech, o nichž mu vůbec neřekla. „Během našeho posledního hovoru vyloženě řekla, že ji děsí,“ popisuje kamarádka Annie Maria Jansson.

Během policejního vyšetřování se později ukáže, že muž lhal o své identitě. Je označen za sexuálního predátora, ale není vypátrán. Mohl Annie zabít on?

Podivné chování před smrtí

Dívčiny deprese mohou mít i jiná vysvětlení, trápí se ale tolik, že se rozhodne letět na návštěvu za rodinou do Švédska. Dokonce se objedná ke kadeřnici a sbalí si knížky, které chce vrátit do knihovny.

Jenže své domácí říká, že „se musí nejdřív o něco postarat“ a „že udělala rozhodnutí, které jí změní celý život“. Nejpodivnější je pak její chování v den odletu, v ten den, kdy pravděpodobně i zemře.

Ráno se vypraví na cestu do Prestwicku, ještě dvakrát zkouší vybrat peníze z bankomatu, oba výběry jsou ale zamítnuty, ačkoliv peníze na účtu má.

Na letišti pak stráví podle záznamů kamer pouze necelých pět minut, než naštvaně vyběhne ven na parkoviště a vydá se směrem do města. Do letadla tak nikdy nenastoupí, podle policie ji ještě zachytí kamera u vlakové stanice.

Úplně naposledy je Annie údajně spatřena na pláži, jak zírá na vodu, někdy poté má do vody vstoupit a utopit se. Odehrály se skutečně události takto, jak tvrdí policie?

Chybějící záznamy a upravené video

Když se rodina Annie, přesvědčená, že dívka sebevraždu nespáchala, začne o vyšetřování zajímat, ihned narazí. Policie odmítá vydat jakékoliv informace, rodina tak začne pátrat sama, i s pomocí soukromých detektivů. První nesrovnalost se ukáže záhy.

Přestože večer před smrtí volá Annie své matce a kamarádce, ani jeden z telefonních hovorů není v záznamech operátora. Rodiče zjistí, že záznamy o hovorech někdo smazal kompletně a podobně vyčistil i její e-mailovou schránku.

Annie jim navíc volávala i z telefonní budky, neboť tvrdila, že jí mobil někdo odposlouchává. Vyšetřovatelé ale tvrzení rodiny shodí ze stolu, s tím, že vše udělala sama žena. Už hůře ale vysvětlují fakt, že kamerové záznamy z letiště musel někdo upravit.

Annie na nich totiž překoná určitou vzdálenost rychlostí, která není fyzicky možná, ani kdyby běžela. Snažil se někdo ovlivnit případ?

Chybí výslechy svědků

Podle rodičů má policie více řešit i kamerový záznam z vlakové stanice. Ten je totiž natolik nekvalitní, že na něm není nic poznat. Postava označená za Annie údajně navíc připomíná spíše muže. Velkým přešlapem je pak práce detektivů se svědky.

Prakticky nikoho podrobněji nevyslýchají, ale tvrdí opak. Muži, kteří viděli postavu zírající na vodu, totiž nikdy nepotvrdí, že to byla Annie. Naopak se ozvou další svědci, kteří ji prý vidí ještě o něco později, ve společnosti dvou mužů! Proč policie udělala tolik chyb?

Utopená ve sladké vodě

K dalším absurditám dojde při ohledávání místa činu a pitvě. Annie je nalezena vedle svého kabátu a batohu. Kdyby ji ale vyplavilo moře, jak říká policie, její věci by se pravděpodobně vlivem proudění vody ocitly někde úplně jinde.

Naopak jí chybí mikina a plastové desky s dokumenty. Její tělo je pouze naloženo a odvezeno do márnice, místo činu nikdo neprohledá ani z něj neodebere žádné vzorky.

Patolog pak potvrdí, že se utopila a zranění na těle vysvětlí jako důsledky „střetu těla ve vodě s objekty“. Rodiče si ale vyžádají další pitvu ve Švédsku a jejím výsledkem je něco úplně jiného. Annie se sice utopila, jenže ve sladké vodě!

Skotská policie výsledky jednoduše odmítá, pro rodiče je to ale jasný důkaz, že jejich dceru někdo zabil. Co se Annie opravdu stalo?

Zabila ji záměna jmen?

Celé dívčino jméno zní Annie Kristina Börjesson. V době, kdy žije ve Skotsku, se letiště v Prestwicku ocitne v zájmu jedné americké novinářky, která podezřívá CIA, že přes místo nelegálně převáží svědky a zločince.

Žena, která dlouhodobě americkou vládu kritizuje, se jmenuje Kristina Borjesson! Mnoho lidí, včetně rodiny, je proto přesvědčeno, že Annie zemřela kvůli záměně s Kristinou.

Agenti ji podle nich sledovali už delší dobu, měl mezi ně patřit i muž vydávající se za Martina Leslie. Spletly si tajné služby svou oběť, nebo je souvislost jen náhodná?

Švédská vláda navíc odmítá k případu zveřejnit jakékoliv informace, neboť byl označen jako tajný a mohl by „ohrozit bezpečnost státních zájmů“. Proč by takto označovala sebevraždu?

CIA a nelegální převážení lidí

Po událostech 11. září 2001 americká vláda schválila speciální program

na výslech svědků či zločinců spojených s terorismem. CIA se údajně dohodla s nejrůznějšími státy na utajené spolupráci, při níž budou obcházeny zákonné předpisy na veškeré zacházení s lidmi.

Kromě USA se k podílu na programu nikdo oficiálně nepřiznal. Po světě ale takto bylo přepraveno minimálně 136 lidí, vždy za účelem výslechu a hlavně mučení.

Tajné převážení mělo totiž agentům CIA umožňovat používat „pokročilé výslechové techniky“, včetně známého waterboardingu, což přiznal i bývalý prezident George Bush (*1946).

V programu navíc docházelo k chybám. Německý občan Khaled El-Masri byl například takto CIA zaměněn se členem Al-Káidy, agenti ho drželi a mučili na letišti ve Skopji v Makedonii. Letiště byla využívána často, a patřil mezi ně i Prestwick.

Britská vláda na něm povolila CIA přistávat kvůli natankování, měly se na něm ale odehrávat i některé výslechy.