Vodní hradba se přibližuje a narůstá do výšky. Muži ve strážní věži odhazují zbraně a připravují se na náraz. Hukot vody sílí. Zanikají v něm pláč, výkřiky, volání o pomoc. Trvá dlouho, než alpské údolí ovládne hluboké mrazivé ticho.

Na vodní hladině se mezi troskami kolébají mrtvá těla. Vypadala takto zkáza římského města Aguntum?

V pozdní antice bylo na území současného Rakouska, v oblasti východního Tyrolska vybudováno město, na které lidé později takřka zapomněli. Pravda, ve středověku zde byly patrné zbytky starověkých staveb. Šeptalo se, že je to sídlo pohanského trpasličího lidu. To však nebyla jediná záhada, kterou čas spojil s římským městem pod Alpami.

Trpasličí město?

Legendy o trpasličím městě vznikly tak, že na povrchu byl viditelný systém průduchů, kterými se do obytných budov kdysi rozvádělo teplo. Lidé si mysleli, že je to skutečné město – pro trpaslíky. Později se již o lokalitu začali zajímat i první archeologové.

Ti na základě výzkumů v terénu jen překvapivě kroutili hlavou. Proč?

Zdálo se jim totiž, že město obyvatelé opustili velmi rychle, jako by se obávali nějaké katastrofy, která jim v řádu hodin hrozila. Spekulovalo se o jediné bleskové megapovodni, která smetla město obří vlnou. Bylo tomu skutečně tak?

Útoky barbarů

Pozdější analýzy odmítly teorii živelní pohromy epických rozměrů. Ano, voda ze záplav opakovaně Aguntum poničila, jak potvrdily nalezené sedimenty. Útočila však již na prázdné město. To ale nebylo opuštěno v několika hodinách.

Jednalo se o dlouhý proces vylidnění, který souvisel zejména s útoky barbarských kmenů.

Epilog přišel v roce 610 našeho letopočtu, kdy bylo Aguntum vypleněno Avary. Obyvatelé město v údolí navždy opouštějí a uchylují se do horských pevností v okolí.

Teprve poté byl liduprázdný skelet kdysi hrdého a živého Agunta opakovaně zaplavován horskými povodněmi, které kromě vody přinášely bahno a kamení. Právě tyto záplavové vrstvy kdysi zmátly historiky a archeology.