Obrovské bohatství, tajné podzemní prostory a poklad, který možná dodnes čeká na svého objevitele. Taková pověst se po staletí pojí se zaniklým benediktinským klášterem v Opatovicích nad Labem.

Ve skutečnosti jde o místo, kde se krvavé dějiny husitských válek prolínají s jednou z nejvytrvalejších českých legend o ztraceném bohatství.

Klášter skutečně vyhořel, jeho majetek se rozptýlil a ruiny postupně zmizely. Ale co když se spolu s nimi ztratilo i něco, co už nikdo nedokáže najít? Opatovický klášter patří ve středověku k významným církevním institucím východních Čech.

Díky darům panovníků a šlechty získává rozsáhlé pozemky, hospodářské zázemí a značné příjmy. Právě pověst o jeho bohatství živí představu, že někde v jeho zdech nebo pod podlahami leží ukrytý poklad.

Příběh ovšem není jen romantickou představou o zlatě. Roku 1415 klášter přepadnou Jan Městecký z Opočna (1380-1432) a Ota z Bergova (1399-1452).

Opata Petra Lazura (1389-1415) mučí a zabijí, ale údajné bohatství nenajdou. Zda je jejich motivem skutečně poklad, nebo také politické a majetkové zájmy, nelze s jistotou rozhodnout.

Už tato událost ale ukazuje, že pověst o klášterním bohatství může mít velmi reálné a krvavé následky.

Husitský oheň a tajemství pod zemí

V dubnu 1421 přichází další katastrofa. Husitská vojska pod vedením Diviše Bořka z Miletínka (1360/1370-1438) klášter dobývají a vypálí. Mniši prchají a slavné opatství se už nikdy neobnoví.

Historik František Šebek se ve své odborné studii věnuje okolnostem zániku kláštera na základě rozboru dochovaného dopisu neznámého husity. Události tak nejsou odkázány pouze na pozdější pověsti.

Jiný příběh ale začíná tam, kde končí jistota historických pramenů: podle tradice zůstává poklad ukrytý hluboko pod troskami. Alois Jirásek (1851-930) ve Starých pověstech českých líčí, jak se lidé pokoušejí tajemství rozluštit.

Do pátrání po pokladu se pak zapojují dokonce potápěči, kteří hledají zbytky kláštera pod hladinou Labe. Je to působivé, nejde ale o důkaz, že se takové výpravy skutečně odehrály.

Právě tady je nutné oddělit historickou událost od literárního zpracování legendy.

Poklad, který možná nikdy neexistoval

Pověst o opatovickém pokladu zachycuje už kronikář Václav Hájek z Libočan (+1553) a později ji rozvíjejí další autoři. Historikové ale upozorňují na zásadní problém: doložené bohatství kláštera není totéž co důkaz existence tajného pokladu.

Už Vlastenský slovník historický z roku 1877 označuje představu o ukrytém pokladu za báchorku. Moderní archeologický výzkum přesto přináší skutečné poznatky o zaniklém areálu. Při průzkumech se odkrývají pozůstatky základů a další stopy někdejšího kláštera;

moderní metody včetně georadaru pomáhají odhalovat zdivo skryté pod zemí. Archeologové tak postupně skládají obraz místa, které téměř zmizelo z povrchu.

Záhadologové mohou v neprozkoumaných místech vidět příležitost k dalšímu pátrání, ale žádný spolehlivý důkaz o nalezení bájného pokladu zatím k dispozici není. Možná se někde skrývají zapomenuté předměty, možná se skutečný majetek rozptýlil při zkáze kláštera.

Největším tajemstvím Opatovic tak zůstává hranice mezi skutečným středověkým bohatstvím a pokladem, který po staletí živí lidskou představivost.