Ve 12. století se v Anglické vsi Woolpit odehraje jeden z nejslavnějších a současně nejzáhadnějších příběhů, ve kterých hrají hlavní roli děti a neobvyklá barva kůže.

Uprostřed sklizně v době vlády krále Štěpána III. (1096?–1154), tedy někdy mezi lety 1135 a 1154, objeví obyvatelé Woolpitu na poli, na dně jámy, které slouží jako past na zvěř, dvě neobvyklé děti. Přibližně desetiletou dívku, a mladšího chlapce.

NEČEKANÝ ÚLOVEK

„Měli podivné oblečení, zelenou pleť, hovořili jazykem zcela nesrozumitelným a žádný náš neznali.

Po několik dnů odmítali jíst cokoli našeho, krom fazolových lusků, na které dychtivě se vrhly,“ píše William z Newburghu (asi 1136–1198) ve své kronice De Rerum Anglicarum. Vesničané se jich ujmou a ubytují je v domě Richarda de Calnea.

Pokřtí je, ale chlapec, od počátku apatický a slabý, zemře. Dívka, která dostane jméno Agnes, se časem naučí anglicky. Tvrdí, že pochází ze Země svatého Martina, kde je stále šero, a všichni jsou zelení.

S bratrem zabloudila na pastvě do jeskyně a tou se dostala do Woolpitu. Časem, jak začíná jíst běžnou stravu, začne se její zelená barva pomalu vytrácet. Roky slouží jako služka v Calneově domě, potom se však provdá a prožije běžný život.

TAJEMSTVÍ ZŮSTÁVÁ

Tajemství dětí není dodnes vysvětleno, ačkoli samozřejmě existuje řada hypotéz. Od těch fantastických, že opravdu přišly z jiného světa, až po ty střízlivé, podle nichž jde o opuštěné děti vlámských přistěhovalců a zelená barva je pouhým symbolem odlišnosti.

Někteří badatelé tvrdí, že jde o malé dědice velkého bohatství, kterých se někdo pokusil zbavit pozvolnou otravou arsenikem (ten opravdu může způsobit nazelenalé zabarvení pokožky), ale utekly, nebo byly zachráněny někým, komu na nich záleželo.