Záhadný nález před nedávnem ohlásil institut eneolitu a doby bronzové na ukrajinské Národní akademii věd. Archeoložka Nadiia Kotova a její tým před dvěma lety bádali v archeologickém nalezišti Kamyany Mohyla I poblíž města Terpinnya na Záporožské Ukrajině.
Jejich nález byl velmi překvapivý – na místě totiž objevili dva kameny vytesané do podoby hadích hlav. Pozoruhodné je zejména to, jak detailně dokázali řemeslníci z doby kamenné své výtvory vypracovat.
Archeologové si zatím nejsou jistí, proč tyto kameny vznikly, jako nejpravděpodobnější teorie se však jeví to, že byly součástí nějakých rituálních obřadů. Na místě bylo nalezeno ještě několik kamenů, výzkumníci se ale z pochopitelných důvodů zaměřili právě na tyto dva. Starší kámen byl nalezen v blízkosti otevřeného krbu a archeologové ho datují do doby 8 300 – 7 500 let př. n. l. Měří 13 x 6,8 centimetrů a váží téměř kilo a čtvrt. Kámen má trojúhelníkový tvar se zploštělou spodní stranou. Nahoře jsou pak vyřezané dvě oči ve tvaru kosočtverce. Naneštěstí byl tento neobvyklý nález během výkopu poškozen. Mladší kámen byl nalezen nad krbem a pochází z doby asi 7 400 let př. n. l. Je o něco menší (8,5 x 5, 8 centimetrů) a váží jedno kilo, takže se pohodlně vejde do lidské dlaně. Tento menší kámen má kulatý tvar a část jakéhosi krku.
Archeologové také zatím nemají moc jasno o původcích těchto nálezů, kteří žili na severozápadních stepích u Azovského moře. Jednalo se o prehistorickou společnost lovců a sběračů, jež vytvářela nástroje z kamenů a kostí a lovila pomocí luků a šípů. Jejich kulturní tradice jsou však doposud neznámé.
Bílá paní Perchta z Rožmberka je jedním z nejznámějších českých strašidelných zjevení. Její příběh spojuje historická fakta s legendami o duši, která se po smrti vrací mezi živé.
Vídána je v prostředí rožmberských hradů. Jaká jsou konkrétní svědectví o jejím výskytu? Jaká je legenda v souvislosti s dochovanými historickými prameny?
[caption id="attachment_163512" align="alignnone" width="20
Nejjižnějším bodem Maltské republiky je ostrůvek Filfla. Jeho plocha je zanedbatelných šest hektarů. Přesto se o něm vypráví řada strašidelných příběhů. Jejich dějištěm však není pevná země, ale okolní moře. Proč?
Podle legend je moře kolem ostrůvku rejdištěm strašlivé vodní příšery. Říká se jí silfjun. V maltském folkloru je přítomna od 16. stolet
Leží v kotlině mezi třemi horami a patří bez sebemenších pochyb mezi ta neslavnější místa naší planety. Jordánské skalní město Petra uhrane každého návštěvníka množstvím kamenných staveb vytesaných do červenohnědých skal. Na své si v něm ale přijdou i nadšenci do záhad a tajemství. Proč toho – navzdory desetiletí trvajícímu výzkumu – o Petře stále nevíme dost?
[gallery ids="163344,163346,163348,1
Současný Hel je přístavním městem v severním Polsku, na špičce Helské kosy. Jen málo turistů však ví, že v jeho těsném sousedství stálo před staletími jiné město – Starý Hel. Podle pověsti ho zničilo moře jako trest za bezbožnost jeho obyvatel. Je to jen báchorka, nebo baltská verze příběhu o bájné Atlantidě?
Starý Hel skutečně existoval. Bylo to
Silfión, rostlina opředená legendami, je zmiňována v antických pramenech Říma, Řecka i Egypta. Starověcí autoři jí připisovali mimořádné účinky, díky nimž si vysloužila pověst zázračné byliny.
Ještě donedávna se vědci domnívali, že silfión vyhynul před více než dvěma tisíci lety. Nové poznatky však naznačují, že tato dávná záhada nemusí být uzavřená.
