2. září 1933: Na vlakovém nádraží v Bratislavě a v Košicích jsou nalezeny dva kufry, v nichž je rozřezaná Otýlie Vranská, jejíhož vraha se nikdy nepovede vypátrat.
Přihlášení / profil
2. září 1933: Na vlakovém nádraží v Bratislavě a v Košicích jsou nalezeny dva kufry, v nichž je rozřezaná Otýlie Vranská, jejíhož vraha se nikdy nepovede vypátrat.
Záhadný nález před nedávnem ohlásil institut eneolitu a doby bronzové na ukrajinské Národní akademii věd. Archeoložka Nadiia Kotova a její tým před dvěma lety bádali v archeologickém nalezišti Kamyany Mohyla I poblíž města Terpinnya na Záporožské Ukrajině.
Jejich nález byl velmi překvapivý – na místě totiž objevili dva kameny vytesané do podoby hadích hlav. Pozoruhodné je zejména to, jak detailně dokázali řemeslníci z doby kamenné své výtvory vypracovat.
Archeologové si zatím nejsou jistí, proč tyto kameny vznikly, jako nejpravděpodobnější teorie se však jeví to, že byly součástí nějakých rituálních obřadů. Na místě bylo nalezeno ještě několik kamenů, výzkumníci se ale z pochopitelných důvodů zaměřili právě na tyto dva. Starší kámen byl nalezen v blízkosti otevřeného krbu a archeologové ho datují do doby 8 300 – 7 500 let př. n. l. Měří 13 x 6,8 centimetrů a váží téměř kilo a čtvrt. Kámen má trojúhelníkový tvar se zploštělou spodní stranou. Nahoře jsou pak vyřezané dvě oči ve tvaru kosočtverce. Naneštěstí byl tento neobvyklý nález během výkopu poškozen. Mladší kámen byl nalezen nad krbem a pochází z doby asi 7 400 let př. n. l. Je o něco menší (8,5 x 5, 8 centimetrů) a váží jedno kilo, takže se pohodlně vejde do lidské dlaně. Tento menší kámen má kulatý tvar a část jakéhosi krku.
Archeologové také zatím nemají moc jasno o původcích těchto nálezů, kteří žili na severozápadních stepích u Azovského moře. Jednalo se o prehistorickou společnost lovců a sběračů, jež vytvářela nástroje z kamenů a kostí a lovila pomocí luků a šípů. Jejich kulturní tradice jsou však doposud neznámé.
V roce 1860 objeví francouzský egyptolog Marquis d’Agrain v Údolí králů v Egyptě záhadný prsten, který do této kultury vůbec nezapadá. Podle legendy jej tam zanechal kněz z legendární Atlantidy. Jasnovidec André de Belizal pak jeho zkoumání zasvětí celý svůj život. Tvrdí, že prsten vyzařuje energii, která chrání jeho nositele. Má pravdu?
Před 10 00
Do sluncem zalitého světa vystupují z vesmírného plavidla malé postavičky a rychle začínají podivnými nástroji vrtat do skály. Po pár dnech je v rozlehlém pohoří vybudována síť tunelů a návštěvníci se poprvé setkávají s místními domorodci. Setkání ale nedopadne dobře a začíná válka... Mohl se takto odehrát příběh o národu, který přišel z vesmíru? A co po něm údajně zůstalo v rozsáhlých jeskyních?
Na skále pod obřím sopečným pohořím stojí dvojice malých snědých lidí s černými vlasy a drží se za ruce. Obloha je ocelově šedá a snáší se z ní tmavé vločky popela. Nízké domy zhotovené ze slámy a hlíny jsou opuštěné. Národ, ke kterému patří, už odtáhl pryč s nadějí, že unikne zkáze, kterou zvěstuje vybuchující sopka. Jen oni dva zůstávají.
Své nástroje
Ne všechny středověké vraždy se odehrávají na hradech a netýkají se králů. Některé se odehrávají na cestách, u městských bran nebo na odlehlých panstvích. O jejich obětech často víme jen díky několika řádkům v popravčích knihách. Ty přitom dokážou být překvapivě konkrétní: Prozrazují jména zavražděných, místa přepadení i jména mužů, kteří se k činům přiznávají. Nechybí nádech tajemna.
Jeden z n
V červnu roku 1314 se u skotského města Bannockburn odehrává poblíž hradu Stirling rozhodující bitva mezi anglickým králem Eduardem II. (1284–1327) a jeho skotským nepřítelem Robertem I. (1274–1329). Angličané se snaží svého souseda už dlouhou dobu ovládnout a vypadá to, že se jim to konečně podaří.
Náhle se však stane cosi nečekaného. Na nedal
