Záhadný nález před nedávnem ohlásil institut eneolitu a doby bronzové na ukrajinské Národní akademii věd. Archeoložka Nadiia Kotova a její tým před dvěma lety bádali v archeologickém nalezišti Kamyany Mohyla I poblíž města Terpinnya na Záporožské Ukrajině.
Jejich nález byl velmi překvapivý – na místě totiž objevili dva kameny vytesané do podoby hadích hlav. Pozoruhodné je zejména to, jak detailně dokázali řemeslníci z doby kamenné své výtvory vypracovat.
Archeologové si zatím nejsou jistí, proč tyto kameny vznikly, jako nejpravděpodobnější teorie se však jeví to, že byly součástí nějakých rituálních obřadů. Na místě bylo nalezeno ještě několik kamenů, výzkumníci se ale z pochopitelných důvodů zaměřili právě na tyto dva. Starší kámen byl nalezen v blízkosti otevřeného krbu a archeologové ho datují do doby 8 300 – 7 500 let př. n. l. Měří 13 x 6,8 centimetrů a váží téměř kilo a čtvrt. Kámen má trojúhelníkový tvar se zploštělou spodní stranou. Nahoře jsou pak vyřezané dvě oči ve tvaru kosočtverce. Naneštěstí byl tento neobvyklý nález během výkopu poškozen. Mladší kámen byl nalezen nad krbem a pochází z doby asi 7 400 let př. n. l. Je o něco menší (8,5 x 5, 8 centimetrů) a váží jedno kilo, takže se pohodlně vejde do lidské dlaně. Tento menší kámen má kulatý tvar a část jakéhosi krku.
Archeologové také zatím nemají moc jasno o původcích těchto nálezů, kteří žili na severozápadních stepích u Azovského moře. Jednalo se o prehistorickou společnost lovců a sběračů, jež vytvářela nástroje z kamenů a kostí a lovila pomocí luků a šípů. Jejich kulturní tradice jsou však doposud neznámé.
Kovový sloup v Dillí vzniká na přelomu 4. a 5. století, ale odborníky i běžné laiky nepřestává udivovat dodnes. Vždyť pokud platí, že stará láska nerezaví, musí být tento vzácný historický kousek lidmi milován opravdu hodně – i po 1600 letech je zcela bez rzi! Můžou za to příznivé klimatické podmínky? Nebo je možné, že nepochází z našeho světa?
Indický ml
Benátčan Marco Polo (1254-1324) se proslavil svými cestami na Dálný východ. Je považován za jednoho z prvních Evropanů, který poznal – a též detailně popsal tehdejší poměry na území současné Číny. Nebo je všechno jinak a Marco Polo jen barvitě zaznamenal to, co zažili jiní?
Zážitky ze svých cest vtělil Marco Polo do knihy, která byla vydána pod náz
České hrady nejsou jenom romantické kulisy historie. Na některých místech se podle pověstí a svědectví návštěvníků dodnes ozývají kroky v prázdných sálech, zhasínají svíce bez větru a ve sklepeních se objevují postavy, které tam rozhodně nemají co dělat.
Mnohé příběhy strašidel vznikají jako paměť traumatu, když se v daném objektu stala nějaká dramatická událost, třeba někdo tragicky zemřel. Jd
Na první pohled to zní jako morbidní legenda. Jenže archeologové to dnes potvrzují: v některých kulturách se opravdu ukládaly ostatky dětí do základů domů nebo přímo do zdí. Nešlo ale vždy o vraždy, spíš o víru, strach a snahu ovládnout neviditelné síly.
„Musíme dům ochránit,“ šeptá stavitel a sleduje, jak se do výkopu ukládá malé tělo. Nejde o scénu z hororu, ale o realitu doloženou archeologi
Leonardo da Vinci si s přimhouřenýma očima prohlíží obraz Mony Lisy. „Ještě to není úplně ono. Musím provést další úpravy,“ říká svým učedníkům, kteří chtějí, aby ho co nejdříve prodal.
I přes svůj obrovský věhlas se totiž slavný umělec potýká s bídou a nouzí. Leonardo na portrétu tajemně se usmívající ženy pracuje mezi lety 1503–1506 během svého pobytu
