Archeologové nevědí, co si s nimi mají počít. Záhadnými meči se na bojištích ohánějí zuřiví Vikingové mezi lety 800–1000, jenže zbraně podle všeho vznikly s pomocí technologie, která je světu známá až s příchodem průmyslové revoluce v 19. století! Kdo a jakým způsobem je tedy před stovkami let vyrobil?

Ulfberhtské vikinské meče patří k mistrovským dílům. V raném středověku jsou nepřekonatelné, pružné, ale nezlomné. Jsou neskutečně lehké a i po dlouhodobém používání zůstávají ostřejší než nabroušená břitva.

I proto musí svým tehdejším majitelům připadat jako výtvory nadpřirozených sil. Kdo a jak je v dávných časech ukul? Své jméno získávají podle nápisu Ulfberht na čepelích.

Ten je z každé strany slova rámován křížem a mělo by jít o obdobu dnešních značek různých firem. Ulfberht tak může být jméno oblasti, odkud pocházejí, nebo i prastarého kovářského rodu, který vyráběl „luxusní“ sady mečů na míru.

Ty jsou natolik kvalitní, že okolnosti jejich tvorby mnozí považují za mystické.

Tajemství původu

Čepele mečů se svojí silou a kvalitou zcela vyrovnají moderním sečným zbraním. Přitom kovářství v raném středověku nebylo na vysoké úrovni, meče se válečníkům klidně roztříštily v ruce přímo při boji.

O to větší záhadou je, kde na to jejich tvůrci vzali znalosti a dovednosti. Abyste totiž vyrobili takto odolné meče, musíte jako „přísadu“ použít přesné množství uhlíku, jinak budou příliš měkké nebo křehké.

Rozbory ukazují, že meče Ulfberht v sobě mají oproti tehdejší konkurenci třikrát větší množství tohoto prvku. Během výrobního procesu pak muselo být železo zkapalněné, aby kováři mohli odstranit strusku, tedy nečistoty zbývající v kovu.

Ovšem abyste tohle dokázali, musíte rudu rozžhavit na skoro 1700 °C! To není problém v současnosti, avšak středověké kovářství nemělo k vytvoření takového žáru možnosti. Respektive nemělo by mít, ale Ulfberhtské čepele hovoří o opaku. Jak tedy vysvětlíme jejich existenci?

Magické symboly

Ulfberhtských mečů se napříč Evropou našly tisíce. Většinou jsou pohřbené na dně řek coby poslední svědci dávných krveprolití. Jenže pouze 170 z nich je skutečně pravých „Ulfberhtů“.

A co vůbec dělají kříže, symboly římskokatolické církve, na čepelích pohanských Vikingů? „Mohlo to sloužit magické, ochranné funkci, mohli je také převzít od zaniklého římského impéria.

A nebo šlo, včetně celého slova Ulfberht, prostě jen o značku, kterou chtěli na svém meči mít, podobně jako si dnes lidi na počítač dají např. nálepku Apple,“ říká britský archeometalurg Alan Williams. Jiná teorie hledá původ mečů v Asii, kde sídlili největší zbrojíři historie.

Pochází odtud mimo jiné i slavná damašská ocel, která má složení podezřele podobné té ulfberhtské. Je známo, že Vikingové byli mimořádně schopní cestovatelé, mezi pozůstatky této severské kultury nacházíme řadu artefaktů z dalekých kontinentů.

Jak jich dosáhli, dodnes nevíme, podaří se nám někdy rozluštit alespoň záhadu jejich mečů?