Prosinec roku 1939. Čínsko-japonská válka je v plném proudu. Boje se účastnil i čerstvě sestavený pluk čínských vojáků, který obdržel rozkaz střežit tříkilometrové pásmo u města Nanking, nechvalně proslaveného hrůzných masakrem.
Jenže tito vojáci za nejasných okolností zmizeli beze stopy. O jejich osudu neměl jasno nikdo, včetně jejich velitele Li Fu S‘-e.
Protože byl pluk nasazen v bojové oblasti, předpokládalo se samozřejmě, že nejpravděpodobnějším scénářem byl útok japonského nepřítele, který po sobě následně zahladil stopy. Tato hypotéza má ovšem mezery.
Pokud by k boji skutečně došlo, muselo by to být slyšet. Jenže v okolí nikdo nic neslyšel. Žádný výstřel, žádný křik… Čínskému velení nešlo na rozum ani to, proč by se Japonci namáhali s odtahování tisíců těl čínských vojáků. Celý scénář o útoku se tedy jevil jako absurdní.
Jako pravděpodobné se nejevily ani myšlenky o zajetí nebo dezerci. Pokud by se celý pluk rozhodl vzdát, musel by přeběhnout k Japoncům přes jeden jediný most, který obě strany propojoval.
Ten byl pochopitelně střežen další čínskou jednotkou, která by si přechodu tisíců vojáků na druhou stranu musela všimnout. Dezerce byla nepravděpodobná kvůli přehlednosti celého úseku.
Takové množství lidí by se zkrátka nemělo kde schovat a během přesunu by muselo být spatřeno značným množstvím lidí. Ani poválečné bádání v archivech neodhalilo záznam o hromadné dezerci.
Absence rozumného vysvětlení tedy nabádá k teoriím o únosu mimozemšťany či zmizení v paralelním vesmíru. Skutečně tomu tak bylo?
