Svědectví o tajemném mořském hadovi známe sice hlavně z historie, nepřestávají ale přicházet ani ve 20. století. Kromě výpovědí svědků se k nim navíc přidávají i další důležité důkazy – fotografie.

Podle nedávné práce současného kryptozoologa Bruce Champagneho existuje na mořské hady přes 1200 odkazů!

Neobvykle vysoký výskyt mořských hadů je zaznamenán těsně před oběmi světovými válkami a během nich. Je to způsobeno čilou námořní dopravou v oné době, nebo snad výbuchy děl a torpéd na moři vyhnaly hady z jejich úkrytů?

Jedno takové válečné setkání bylo zaznamenáno 30. července roku 1915. Onoho dne se u pobřeží Irska utká německá ponorka U-28 s anglickým parníkem Iberian. Ponorka vypálí torpéda a posílá parník ke dnu.

Následná exploze ale vysoko nad hladinu vymrští i něco jiného než trosky parníku. Něco, co šest mužů z posádky, kteří vše pozorují, popíše jako „gigantické a divoce bojující mořské zvíře“. Podrobnější popis pak odpovídá dnes již slavnému mořskému hadovi!

Objev na spadnutí!

Rozruch vyvolá i další případ z roku 1937. Jednoho červencového dne najdou velrybáři z kanadské stanice Naden Harbour v žaludku uloveného vorvaně nestrávené ostatky neznámého tvora. Vypadá jako had s hlavou koně a ocasem podobným rybí ploutvi.

Na rozdíl od jiných mořských hadů však měří „jen“ 4 metry. Odborníci nicméně později tvrdí, že je to jen mládě.

Tehdy někdo z duchapřítomných svědků vyvrženého tvora důkladně vyfotí ze všech stran a o mnoho let později se fotografie dostávají do rukou dvojice kanadských vědců, kteří po mořském hadovi pátrají.

Zkušený oceánograf Edward Bousfield a prominentní zoolog Paul LeBlond jsou přesvědčeni, že chycení či zoologicky neoddiskutovatelné odhalení, například z fotografií či videa, mořského hada může přijít každým dnem.

K tomuto závěru je dovedla nejen četná svědectví, ale právě i fotografie z roku 1937. Co přesně je na nich zachyceno?

Nic, co bychom znali

„Tehdejší velmi ostré fotografie dokonale ukazují detaily vnější anatomie zvířete, které ještě z větší části nebylo pohlceno vorvaňovými silnými žaludečními šťávami,“ popisuje francouzský publicista Éric Joly. „Je na nich vidět hlava podobající se hlavě koně, a ocas, jenž má tvar rybí ploutve a je doplněn několika řadami ostnů.

Samotné tělo má hadovitý tvar.

Tento živočich se nepodobá ničemu, co obvykle rybáři nacházejí ve vorvaňových útrobách.“ Dvojice vědců dokonce najde očitého svědka, muže, který na lodi pracoval a který potvrdí nejen autentičnost příběhu, ale i předložených fotografií.

V roce 1992 LeBlond a Bousfield vystoupí na půdě Americké zoologické společnosti, kde představí výsledky svého dlouholetého výzkumu. Na základě získaných poznatků dokonce vyhotovují portrét a stručnou charakteristiku. Ukáže se nakonec, zda měli pravdu?