Zámeček nacházející se poblíž Děčína dříve sloužil k odpočinku. Dnes se sem však po setmění odváží jen ti statečnější. Návštěvníků se zmocňuje nepopsatelná úzkost a někteří se údajně setkávají s podivnými přízraky.
Je Skrytín tak strašidelný, jak jej líčí vyprávění? A skutečně zde nacisté dělali pokusy na lidech?
Historie tohoto místa sahá až do pozdního středověku. První zmínky se objevují v roce 1384, přičemž Skrytín velmi často mění své majitele.
Až do počátku 16. století patří statek děčínskému rodu Vartenberků, poté přechází do vlastnictví německým rytířům nejprve ze Salhausenu, poté z Bunau. Od roku 1624 do druhé poloviny 17. století se v roli majitelů vystřídají čtyři členové této rodiny.
To pokračuje, až se nakonec majitelem v roce 1935 stává významný německý obchodník Carl Hermann Wolfram (1872–1956). Ani jemu však jeho oblíbené sídlo na Skrytíně nevydrží dlouho. Za 10 let jej postihne odsun Němců z pohraničí.
Po válce zámeček nějaký čas slouží jako lázně či rekreační středisko, kde najde své útočiště i pionýrský tábor. Po revoluci je však krásné sídlo s bazénem, venkovními sprchami, hřištěm a přilehlými stavbami opuštěno. Od této doby až do současnosti se pozvolna mění v malé městečko duchů…
Kdo straší na Skrytíně?
Duchové se prý na zámečku skutečně zdržují a jejich výskyt může potvrdit celá řada svědků. Někteří jedinci se při návštěvě Skrytína necítí dobře, vnímají přítomnost smrti a zmocňuje se jich zvláštní úzkost.
Pramení tyto pocity spíše z pověsti, která ruiny obestírá, nebo mohou být odůvodněné?
„Dějí se tam divné věci.“ „Stalo se mi tam něco děsivého.“ „Na toto místo se po setmění neodvážím!“ Takovými větami se ke Skrytínu vyjadřují diskutující na internetových fórech. V jednom případě je dokonce k dispozici fotografie, na níž je údajně zachycen duch.
Bohužel drtivá většina podobných prohlášení nepokračuje žádným konkrétním příběhem, a tak si můžeme jen domýšlet, co se jejich autorům přihodilo. Vyrážíme proto na Děčínsko sami, abychom se pokusili zjistit, co se ve zřícenině zámečku odehrává.
Nebezpečná procházka
Když spočineme před tím, co dříve bylo vchodem do honosného zámečku, zatají se nám dech. Stísněné pocity se dostaví takřka okamžitě. Pravděpodobně je vyvolává samotný vzhled místa.
Ačkoli přítomnosti duchů nic nenasvědčuje, nebezpečí číhá na každém kroku a je velmi reálné. V okolí je totiž mnoho podzemních prostor, které zřejmě sloužily jako sklepy. Nyní jsou však na mnoha místech zřetelné propady.
Kolem asi metrových děr vedoucích kamsi dolů do černé tmy našlapujeme s nejvyšší opatrností. Dnes je již zámek opraven, během naší návštěvy se k tomu ale teprve schyluje. Co ale stálo za častými změnami majitele v minulosti? Náhoda, či historické okolnosti?
Skrytín prožívá osud podle stejného scénáře, kterým se ubírají osudy domů, jež stihlo nějaké prokletí. Není prý vyloučeno, že na tomto místě kdysi stálo pohanské hradiště. A to mohlo mít v minulosti pro slovanské národy mnoho funkcí.
Výjimkou by nebylo ani hradiště kultovní, které se využívalo jako dějiště různých rituálů a obětiště. Bylo snad stavbou zámečku narušeno dříve posvátné místo našich předků?
