Katedrála Notre-Dame ve francouzském městě Le Puy-en-Velay je významnou památkou zapsanou na seznamu celosvětového dědictví UNESCO. Proslulost i za hranicemi Francie jí zajistil též tajemný artefakt nazývaný „horečnatý kámen“.

„Horečnatý kámen“, někdy označovaný i jako „kámen zjevení“, je tři metry dlouhý a dva metry široký. Sláva kamenné desky se začala údajně psát již v pátém století a souvisela s upevňováním vlivu křesťanství v regionu.

Posvátný artefakt

Je ovšem pravděpodobné, že posvátný artefakt má pohanský původ. Spekuluje se, že byl využíván při druidských rituálech, nebo tvořil součást dnes již neznámé megalitické stavby. Bud jak buď, relativně brzy se stává součástí rané mariánské svatyně.

Terapeutické úspěchy kamene se prý etablovaly především v léčení různých horečnatých onemocnění, odtud i jeho název.

Kamene v katedrále je možné se dotýkat. Vyloučeno prý není, aby si člověk na kámen i lehl. Tuto komplexní interakci však raději konzultujte s někým, kdo je obeznámen s aktuálními poměry a zvyklostmi.

Deska z fonolitu

Historikové se domnívají, že kámen pochází z okolí města a byl předmětem adorace již v dávnověku. Středověký svatostánek pak při jeho uctívání převzal pomyslnou štafetu. Deska „horečnatého kamene“ je tvořena znělcem-fonolitem.

Jde o výlevnou magmatickou horninu. To ostatně není nic překvapivého, protože celé město se nachází v kráteru vyhaslé sopky.

Desky z fonolitu byly ceněny již od mladší doby kamenné. Důvodem však nebyl jejich vliv na horečnatá onemocnění, ale schopnost odrážet zvukové vlny. Kdoví, možná to byl první důvod dávného uctívání „horečnatého kamene“ v pohanských časech.