Šenov v Moravskoslezském kraji, s necelými 7000 obyvateli, dnes patří do okresu Ostrava – město. Pyšní se barokní stavbou kostela Prozřetelnosti Boží. Ten pochází z roku 1764 a je právem nazýván Perlou Slezska.

Nechal jej postavit majitel panství Karel František Skrbenský z Hříště. Kromě skvostné stavby a výzdoby, s varhanami o dvoutisících píšťal, je kostel výjimečný také svoji orientací.

Kostely byly stavěny zásadně s oltářem směřujícím k východu, ale zde je oltář orientován na západ a z východní strany je vstup do kostela.

Manželkou Karla Františka Skrbenského byla hraběnka Antonie Podstatská z Prusínovic. Ta prý také vyřizovala za svého manžela záležitosti, týkající se dokončování kostela.

Traduje se, že velmi opovrhovala sedláky, kteří podle jejího vyjádření příliš páchli hnojem.

Aby s nimi nemusela v kostele mezi nimi i jen procházet, nechala na vyvýšené místo v kostele, určené pro panstvo, vybudovat z parku samostatný most se schodištěm ve tvaru klenutého oblouku.

Své opovržení s prostým lidem a vlastní pýchu zřejmě zdědila po svém otci. Také se služebnictvem zacházela krutě. Například, když se jí ztratil zlatý prsten, obvinila služku. Přestože ta i při mučení trvala na své nevině, byla uvržena do vězení o chlebu a vodě.

Později se zjistilo, že prsten ukradla a schovala v lese straka, ale služka jí nestála ani za slůvko omluvy. V těch dobách byly pro prostý lid kruté časy. Na jedné straně stále horší robota, na druhé drancování vojsky.

Po dokončení kostela začíná také příběh pyšné hraběnky. Jde o první mši v novém kostele, hraběnka nemusí procházet mezi páchnoucími sedláky, ale jde po novém krytém schodišti do oratoře nad hlavami poddaných.

Zrovna když kněz četl evangelium o boží spravedlnosti, podle kterého prst boží jednou označí každého hříšníka, se to stalo. Na stěně se objevila zářící bílá ruka (podle některých podání prý ohnivá), která ukazovala právě na hraběnku.

Šokovaná hraběnka dostala záchvat a musela být z kostela odvedena. Po krátké těžké nemoci brzy zemřela. Její pohřeb bylo nutno také mimořádně urychlit, neboť hned po smrti její tělo začalo silně páchnout jako hnůj. Zřejmě to byl trest za její pýchu a pohrdání.

Ještě prý několik let se ve výročí této události zjevovala bílá ruka v kostele. Samozřejmě že zjevení zářící ruky, ukazující prstem na hříšnou hraběnku, vzbuzovalo později také nejrůznější dohady a hypotézy.

Kromě nesporných faktů se vyskytly snahy o různá vysvětlení tohoto jevu. Operovalo se například s možností předem připraveným úmyslným řešením, které mohlo být nachystáno již při stavbě kostela, nebo s jakousi důmyslnou soustavou optiky apod.

Ale vždy šlo jen o domněnky a spekulace. Ať již skutečnost byla jakákoli, pýcha a nadutost hraběnky byla po zásluze potrestána.