Benátky patří mezi nejnavštěvovanější města světa, neboť se zde ročně vystřídá na 25 milionů turistů. Centrum města se rozkládá na řadě ostrůvků, kde asi 15 000 domů stojí na dubových kůlech.

Dopravu v centru zajišťují především lodě všech typů, včetně známých gondol, proplouvajících soustavou kanálů. Přes ně se klene přes 400 mostů, takže město tvoří bizardní spleť honosných paláců i nenápadných zákoutí, budící obdiv i úzkost.

Zrovna na jednom takovém malém zastrčeném náměstíčku s názvem Campiello del Remer se v roce 1598 odehrál krvavý příběh. Benátský dóže Marino Grimani se procházel po městě, když náhle uslyšel ženský křik. Pronásledoval ji muž s mečem v ruce.

Dóže dvojici zastihl právě na onom vzpomínaném náměstíčku. V křičící ženě poznal svoji neteř Elenu a muž, který se hnal za ní, byl její manžel Fosco Loredan. Toho prý k nepříčetnosti přivedl pohled na manželku, objímající se s jiným mužem.

Dóže se snažil situaci uklidnit, neboť Elena tvrdila, že se jen objala se svým bratrancem.

Ale vášně Fosca nebylo možno zkrotit, vrhl se na ženu a máchnutím meče jí usekl hlavu. Po tomto činu se obrátil na Grimaniho, doživotně voleného panovníka Benátek, s dotazem, jak bude za zločin potrestán.

Ten mu řekl, že s useknutou hlavou manželky v dlaních musí dojít pěšky do Říma a samotného papeže požádat o odpuštění. Avšak v Římě neuspěl, neboť jej papež vůbec nepřijal. A tak se opět s hlavou Elen ve dlaních vrátil do Benátek.

Uvědomil si, že celé město bude stát proti němu a tak se v noci za úplňku vrátil na místo činu, náměstí Campiello del Remer, kde se vrhl do kanálu a utonul. Jeho duše však nedošla klidu.

Proto v době úplňku, kdy fouká severní vítr, se z Velkého kanálu Benátek vynořuje duch Fosca.

Po náměstíčku bloudí sem a tam, a ve dlaních stále nese hlavu své manželky Elen. Foscúv krvavý příběh je prý jen jeden z mnoha dalších, které se ve městě pod jižním nebem odehrály.