Starý kolomazník kráčí za soumraku mokřadem. V alkoholovém opojení ho napadne zvolat: „Hej, vy propadlí muzikanti, kdy vy mi zahrajete?“ V tu chvíli se z hlubin země ozve hudba.
Vystrašený muž pustí trakař s kolomazí a ze strašidelného místa v hrůze prchá. Podobné příběhy se tradují o lokalitě Klimšovo bahno v Jihočeském kraji. Zakládají se na pravdě?
Mezi vsí Radostice a městečkem Borovany na Českobudějovicku se nachází louka nazývaná Klimšovo bahno. V místech kdysi nebezpečného mokřadu je i nyní půda silně podmáčená, někdy se za deště zvednou bahna až o půl metru.
Tehdy místní říkají, že tam tančí propadlí svatebčané. Vykládá se totiž, že zhruba před 300 lety se do zdejší bažiny propadla svatba. Jak k tomu mělo dojít? A je pravda, že od té doby u Klimšova bahna straší?
Zavinila vše netrpělivost?
Někdy na počátku 17. století v zimě vyjíždí z Ostrolovského Újezdu svatba. Směřuje do borovanského kostela. Svatebčané se zdrželi dlouhými přípravami. Proto se rozhodnou zkrátit si cestu přes Klimšovo bahno.
Sotva vjedou do nebezpečných míst, ohlásí zvon z kostela pozdvihování (část katolické mše, při níž kněz zdvihá hostii a kalich s vínem symbolizující tělo a krev Kristovu – pozn. red.). Někteří svatebčané si přejí zastavit, aby se mohli bít v prsa.
Avšak nevěsta netrpělivě volá: „Jen jeďte pořád!“ Vzápětí pod vozy zapraská led a všichni se propadnou do zrádné bažiny. Zachrání se prý jen družička, která vyskočila z vozu pro modlitební knížku, která jí předtím vypadla. Jde jen o pověst?
Vyděšení muzikanti
Pravdivost vyprávění má potvrzovat nález shnilé části žebřin z povozu, který lidé objevili při odvodňování louky roku 1860, a také strašidelné jevy, k nimž zde údajně docházelo. Kolem roku 1800 se přes bažinu vracejí do Radostic z muziky dva opilí muzikanti.
Vzpomenou si na propadlé svatebčany a zakřičí: „Tak nám tu vy, propadlí muzikanti, taky jednou zahrajte!“ Hned nato se prý ozve přízračná hudba. Neviditelní hudebníci údajně provokatéry pronásledují až domů.
Něco podobného se prý před rokem 1850 přihodilo také jednomu kolomazníkovi. Celých 30 let nezažil nic nadpřirozeného, než si jednoho večera v podroušeném stavu postesknul, že mu mrtví muzikanti ani jednou nezahráli.
Také on prý zaslechl tajemnou hudbu a utíkal do Borovan, kde na náměstí padl polomrtvý hrůzou. Opravdu muže pronásledovali přízraky svatebčanů, nebo šlo jen o opilecké bludy?
Svatba duchů?
Největší šok však údajně ve druhé polovině 19. století prožije borovanský farář. Podle pověsti ho přesně o půlnoci probudí zástup lidí s lucernami, který žádá o provedení svatebního obřadu. Kněz se po dlouhém váhání nakonec nechá přemluvit.
Vejde do kostela ozářeného svícemi, kde již před oltářem klečí snoubenci. Když farář řekne závěrečné amen, rázem zhasnou všechny svíce, hudba utichne a všichni svatebčané se před jeho očima rozplynou. Tehdy kněze polije ledový pot.
Pochopí, že oddal mrtvé svatebčany z Klimšova bahna! Otřesený farář se odstěhuje do Jílovic, kde záhy poté zemře. Co je na pověsti pravdy? Mohlo jít například o velmi živý sen? Nebo duchovní skutečně něco podobného zažil? A pokud ano, nalezli poté duchové svatebčanů klid?
