John Lennon přichází domů. Chvátá, chce stihnout dát synkovi pusu na dobrou noc. Za jeho zády se dává do pohybu stín. Pod světly večerních lamp se zaleskne kovová hlaveň pistole. Pět výstřelů končí jeho život.

Nahoru, za synem spícím mezi zdmi Dakota Building, už nedorazil. Je ale možné, že ani nikdy neodešel? 

Smrt britského hudebníka Johna Lennona (1940–1980) bude navždycky tím prvním, co se člověku ve spojení s newyorskou Dakota Building vybaví. Jeho vrahem je pomatený Mark David Chapman (*1955), který prý během činu naslouchal hlasům uvnitř hlavy.

I on se sestává přízrakem navždy spjatým s budovou. Kdo chce, ten může kráčet přesně tudy, kudy šel on, když se chystal zastřelit zbožňovaného bývalého člena britské skupiny The Beatles. Je to zvláštní pocit.

Stejně jako vědomí, že Chapman dodnes žije a opakovaně se snaží o propuštění z vězení. Jedenáctkrát mu bylo zamítnuto. Volá ho Dakota Building zpátky?

Přišel se rozloučit?

Jako první je u Lennona jeho manželka a múza Yoko Ono (*1933). To ona ho drží v náručí, když se mu z ran po střelách valí krev, když se marně snaží nadechnout.

Zdrcená jeho ztrátou si prochází peklem, musí řešit soud s Chapmanem, čelit štvanici od bulvárních novinářů, truchlícím fanouškům, navíc na malého synka Seana (*1975) zůstává sama. Jednoho dne má ale prý nečekanou společnost.

Vchází do pokoje a tam, u svého bílého piana, sedí k jejímu absolutnímu šoku John! „Otočil se na mě, usmál se a řekl: ‚Neboj se. Pořád jsem s tebou,‘ “ vypráví později Ono v rozhovorech. V roce 1983 přidává své svědectví newyorský hudebník Joey Harrow.

Bydlí poblíž Dakota Building, a když se kolem ní večer prochází se svou přítelkyní Amandou Moores, vidí prý Lennona stát u vchodu, obklopeného bílým světlem.

Moores k němu chce ihned vyrazit, ale z výrazu na Lennonově tváři pochopí, že ten o společnost cizích lidí nestojí. Po zkušenosti s Chapmanem se mu nelze moc divit…