Britský důstojník Percy Harrison Fawcett byl armádním zeměměřičem. V roce 1906 poprvé cestuje do Jižní Ameriky.

Zde se k němu dostanou místní legendy i tajemná zpráva z roku 1753, která mluví o tom, že Portugalci kdysi narazili v Amazonii na zříceniny rozhlehlého města s paláci a širokými ulicemi. Hledání tohoto města se stane pro Fawcetta osudovou výzvou.

První expedici hledající záhadnou Atlantis i bájné Eldorádo vedl britský dobrodruh do Amazonie již v roce 1920. Další velká expedice, financovaná Královskou zeměpisnou společností v Londýně, následovala po pěti letech.

Fawcett se začal zaměřovat zejména na neprozkoumané náhorní plošiny Mato Grosso v jihozápadní části Brazílie.

Od Keltů k Orinoku

Výprava, na které Fawcetta doprovázel i jeho syn, však záhadně zmizela. Fawcett na existenci Atlantidy v Jižní Americe opravdu věřil. Možná ho v této vizi utvrdila skutečnost, že staré keltské slovo Hy-Brazil označuje právě Atlantidu.

Navíc, indiánský kmen u řeky Orinoko si vyprávěl pověst o zničení své původní vlasti, která ležela kdesi v dálce na ostrově ztraceném v tajemném východním oceánu.

Možná i proto Fawcettova výprava mířila do pohoří Roncandor, kde měl být, podle indiánských příběhů, vstup do podsvětí.

Atlantida i Eldorádo

Kromě Atlantidy bylo cílem výpravy i objevení Eldoráda, bájného pokladu, který toužili získat již Portugalci v 16. století.

Fawcettovu sebedůvěru, že v džungli objeví pozůstatky mýtického města, umocňoval fakt, že legendární Machu Picchu bylo očím světa odkryto teprve v roce 1911.

I proto snad poslední dopis, který napsal Fawcett v pralese v květnu 1925 a adresoval své ženě, končil těmito slovy: „Nemusíš se bát žádného selhání.“ Těla členů výpravy, ani jejich vybavení či předměty osobní potřeby, nebyly nikdy nalezeny.

Podle jedné teorie skončila jejich životní pouť násilně rukou nepřátelsky naladěných domorodců.