Zámek Dívčí hrad je opevněný renezanční zámek na ostrohu nad říčkou Osoblaha v okrese Bruntál. V roce 1945 se v jeho zdech ocitl tajný německý archiv obsahující dokumenty z trojice pobaltských zemí.

Jednalo se o  Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Brzy se však archivu zmocní Rudá armáda a odveze jej neznámo kam. Co mohly tajné archivní dokumenty obsahovat?

Archivní materiály se na zámek Dívčí hrad dostaly v lednu 1945. V té době byl zámek sídlem gestapa, jednalo se tak o navýsost bezpečné místo k uložení tajných dokumentů. Archivní materiály z Pobaltí přivezla kolona automobilů německého Wehrmachtu.

Evakuované dokumenty z Pobaltí

V březnu roku 1945 zámek obsazuje Rudá armáda. Množství dokumentů zde uskladněných samozřejmě neunikne pozornosti, jedná se však o frontové vojáky, kteří obsah archivu správně neocení. Po ukončení války se do kontaktu s neznámými archiváliemi dostanou příslušníci československé finanční stráže.

Ti již rozpoznají cennost takového nálezu a uvědomí svoje nadřízené. Zároveň však podají zprávu i veliteli místní posádky Rudé armády. Zde již Sověti jednají velmi rychle.

Na zámek přijíždějí nákladní automobily a archiv odvážejí neznámo kam. Sovětský velitel transportu se před nakládkou údajně prokáže dokumentem s rozkazem přímo od generálního štábu Rudé armády v Moskvě.

Paradoxní je, že teprve za dva měsíce přichází na zámek Dívčí hrad zamítavé stanovisko k vývozu archivu od československého ministerstva vnitra. Podle očitých svědků bylo mezi dokumenty i množství velmi starých archiválií vázaných v kůži, které byly datovány do období konce carské vlády a nástupu bolševiků k moci.

Archiv cenný i nebezpečný

Lze předpokládat, že pobaltský archiv uložený na zámku Dívčí hrad mohl obsahovat cenné i „výbušné“ informace, jejichž zveřejnění by nemuselo být Sovětům po chuti. Historie Pobaltí před druhou světovou válkou i během ní, byla velmi bolestivá a komplikovaná.

Nejen ve vztahu k nacistickému Německu, ale i k Sovětskému svazu. Rudá armáda obsadila tyto země pod záminkou ochrany v roce 1940.

Když později vstupuje na jejich území německá armáda, vítají ji obyvatelé Pobaltí jako osvoboditelku od ruského útlaku. Složitá byla situace i před druhou světovou válkou, kdy neutrální Pobaltí čelilo soustavnému tlaku Sovětského svazu, který by zde rád nalezl odbytiště pro zahraniční vývoz socialistické revoluce.

V roce 1949 pak začaly masové deportace odbojných Litevců, Lotyšů i Estonců na Sibiř. Místo nich přicházeli do Pobaltí etničtí Rusové. Litva, Lotyšsko a Estonsko dále existovaly jako sovětské socialistické republiky.

Pokud by archiv zabavený na zámku Dívčí hrad obsahoval například i seznamy osob, které sympatizovaly s německou okupační správou, měli by Sověti již připravenou „černou listinu“.

V takovém případě měl zmizelý archiv pro mnoho lidí cenu života nebo smrti, o historické hodnotě starších archiválií ani nemluvě. Na straně druhé spáchali Němci v Pobaltí řadu hrůzných zločinů na židovském obyvatelstvu, při kterých jim asistovaly i jednotky z řad místních. I o tom mohl archiv ze zámku Dívčí hrad poskytnout cenné informace.