V americkém New Orleans před 200 lety fungovala silná komunita vyznavačů voodoo. Na vrchol tamní hierarchie se propracovala kněžka Marie Laveau, o níž se dodnes vyprávějí barvité příběhy. Její rady tehdy vyhledávali i ti nejvlivnější lidé z širokého okolí.

V 19. století se na mnoha místech Severní Ameriky rozrůstají komunity složené z potomků evropských přistěhovalců a jejich černošských otroků. V oblasti New Orleans v Louisianě jsou to především francouzští kolonisté a nyní již svobodní občané afrického původu.

Další zdejší početnou skupinou jsou uprchlíci z Haiti, které z vlasti vyhnala revoluce probíhající v letech 1791–1804. Právě haitští do Ameriky přivážejí voodoo, které si v New Orleans brzy získává nevídanou oblibu dokonce i mezi silně věřícími Evropany.

Jsou to zřejmě tyto mimořádné podmínky, co stojí za zrodem slavné „královny voodoo“ Marie Laveau (1801–1881). Kněžky voodoo se tou dobou ve svých komunitách těší velkému vlivu a mají v oblasti nezanedbatelnou moc.

Nezřídka žijí v ústraní, ale i tak se k jejich obydlí vydávají zástupy místních s žádostí o pomoc či radu. Čím byla Marie Laveau tak výjimečná, že se dokonce stala zdejší voodoo vůdkyní?

ČARODĚJNICE S DOBRÝM SRDCEM

Za Laveau ke konzultaci svých rozhodnutí týkajících se podnikání nebo záležitostí státu často přicházejí významní členové společnosti, například politici, soudci, právníci, podnikatelé a bohatí vlastníci půdy.

Odpovídá také na otázky týkající se rodinných sporů, zdraví, lásky či financí. A zdá se, že je v těchto záležitostech skutečně úspěšná, čímž si v komunitě buduje značný vliv. Ačkoliv je Laveau zejména voodoo kněžkou, léčitelkou a bylinkářkou, je také oddanou katoličkou.

Pravidelně navštěvuje mše a vyzývá k tomu i ostatní. Sama navíc prosazuje hodnoty, ke kterým vybízí Bible. Žadatelům o pomoc, kteří se zastavují u jejího domu, vyhoví ve kteroukoliv denní či noční hodinu.

Adoptuje několik dětí, krmí hladové a ošetřuje nemocné během epidemie žluté zimnice. Bylo o ní také známo, že pomáhá zotročeným služebníkům při útěku. Když pak v požehnaném věku nedožitých 80 let zemře, na jejím pohřbu se objeví i zástupci zdejší bělošské elity a o jejím skonu informuje řada amerických médií. Je přízeň smetánky důkazem jejích schopností?

KOUZELNÝ HROB

Stejně jako mnoho dalších okultistů, také Marie Laveau překvapuje i po své smrti a teprve tehdy se začínají šířit temné legendy. Podle nejznámější z nich mrtvá kněžka slibuje, že každému, kdo napíše na její hrob písmeno X, třikrát se otočí, zaklepe na hrob, vykřikne své přání a zanechá nějakou oběť, bude toto přání splněno.

Brzy poté je Mariina hrobka doslova poseta křížky návštěvníků, což nakonec autority donutilo přistoupit k uzavření hřbitova a na vandaly čekala vysoká pokuta. Plnila dobrodějná kněžka voodoo přání i po smrti, nebo šlo o pouhou pověst, která skončila poničením jejího hrobu?

STVOŘILA VLKODLAKA?

Další z temných pověstí dokazuje, že ani královna voodoo, jak je jí dodnes přezdíváno, nebyla neomylná. Oblast kolem močálu Manchac údajně obývá děsivé monstrum příbuzné vlkodlaku. Říká se mu rougarou což ve francouzštině doslovně znamená „muž, který se mění ve vlka”.

Má prý lidské tělo porostlé tmavou srstí, psí hlavu a tlamu plnou ostrých často zakrvácených zubů. Pohybuje se po dvou jako člověk a jeho přítomnost obvykle ohlašuje nesnesitelný zápach. Po setmění má napadat děti, které jsou ještě venku, nebo katolíky, kteří nedodržují postní pravidla.

Toto monstrum údajně nedopatřením stvořila Marie Laveau při jednom ze svých rituálů. Během něj prý kastrovala jakousi nadpřirozenou entitu nazvanou Ďáblovo dítě, jenže odříznutá varlata entity se údajně proměnila v ženskou a mužskou verzi vlkodlaka, kněžku napadla a uprchla do divočiny.

Stála za zrodem monstra, které děsí obyvatele New Orleans neopatrná voodoo královna? Nebo jde o pouhou legendu, která vznikla až po její smrti?