Starozákonní bůh je krutým pánem. Před nepřáteli Izraelitů si nebere servítky a prolévá mnoho krve, přesto je nepřítel stále silný. Schyluje se k jedné z rozhodujících bitev mezi Židy a jeruzalémskými pěti armádami, které jsou v jednoznačné přesile. Vůdce vyvoleného národa Jozue doufá v zázrak, který náhle přichází.

O bitvě poutavě pojednává kniha Jozue. Právě Jozue je pomyslným nástupcem Mojžíše a vede izraelský lid zemí zaslíbenou. Cílem je její obsazení, klíčem k němu má být samotný Jeruzalém.

Jozue nejprve za pomoci zázračných trub dobývá hradby Jericha, aby se dostal do jedné z rozhodujících bitev s nepřátelskými králi u pevnosti Gibeon. Jozue se obrátí k Bohu a doufá v zázrak. Vtom znenadání zasype nepřátele krupobití obřích balvanů z nebe! Bible líčí, že balvany usmrtí víc nepřátel, než kolik jich synové Izraele pobijí mečem.

ČAS SE ZASTAVIL

Přesto není ani zdaleka dobojováno. Nepřátel je stále mnoho a brzy přijde noc. Jozue se tak znovu uchýlí k rozmluvě s Hospodinem, po níž se obrátí k nebi a řekne: „Slunce, zastav se v Gibeonu! Ty, měsíci, v údolí Ajalonu!“ „Stanulo slunce, měsíc stál, než národ nepřátele potrestal,“ stojí v Písmu.

Co se stalo? Bůh na Jozuovu přímluvu zastaví západ Slunce a prodlouží čas bojů. Jozuova armáda vítězí a cestě na Jeruzalém už nic nebrání. Zachránil Izreality zázrak, nebo náhodný přírodní jev? Většina meteorologů spršku balvanů považuje za sprchu meteoritů.

Americký meteorolog Harvey H. Nininger (1887–1986) říká: „Co se týče Jozua a božího deště kamenů na nepřátele Izraelitů, je to jen ilustrace toho, jak Hebrejci poukazují na pád meteoritů.“ Jako fakt to bere i americký astronom Forest R.

Moulton (1872–1952), který dodává, že meteority jsou známé od dávné antiky. Jak se ale věda staví k zastavenému Slunci?

CHYBA V PŘEKLADU

Badatelé z univerzity Ben Guriona jsou přesvědčeni o tom, že mají vysvětlení, které snoubí Bibli s vědou. K bitvě s pěti králi mělo dojít jedině 30. října 1207 před Kristem! Proč si jsou tak jistí? Na základě dat NASA prý v onen den ve skutečnosti dochází k zatmění Slunce.

Stojící Slunce je v Písmu zmíněné vícekrát, ale nikdy ne spojené s Měsícem jako v tomto případě. Jde tedy o zatmění, kdy se Měsíc dostává přesně mezi Zemi a Slunce. Háček je v tom, že Bible popisuje přetrvávání Slunce na obloze, ne jeho zatmění.

Dle vědců jde ale o jazykovou nesrovnalost. Hebrejské slovo „dom“ obykle chápané jako „klidné“ se dá vyložit jako „ztmavit – zatemnit se“.

LÍNÉ SLUNCE

Stejné datum prosazují i vědci z Cambridge. Ti se domnívají, že se Slunce samo nezastavilo, ale že zastavilo svou činnost – tedy přestalo zářit! „Z jejich výpočtů lze usoudit na jedno jediné prstencové zatmění mezi lety 1500 a 1050 před Kristem pozorovatelné z Kanaánu, a to odpoledne 30.

října 1207 před Kristem,“ cituje vědce cambridgeská univerzita. O přítomnosti Izraelitů v oblasti pak svědčí slavná Merenptahova stéla, která izraelský národ v tomto období výslovně zmiňuje. Je tedy záhada vyřešena?

Ne tak docela. Vědci nepřišli s žádným přesvědčivým důkazem o tom, že by ve dnech před zatměním Slunce došlo k masivnímu meteorickému dešti. Onen déšť by navíc musel být omezený na nepříliš velký prostor.

Teze o zatmění Slunce se sice zdají být reálné, opravdu je ale vysvětlení v pouhém výkladu slov?