Eugenika je sociálně-filosofický směr usilující o vytvoření co nejkvalitnějšího lidského genetického fondu. K velmi negativnímu uplatnění myšlenek eugeniky v praxi došlo v nacistickém Německu.

Již méně známo je, že i Španělsko pod vládou autokrata Francisca Franca (1892-1975) zavádělo pochybné metody eugeniky do praxe.

Zatímco v nacistickém Německu byla eugenika založena na „čisté rase“, ve Španělsku byly metody eugeniky zaměřeny na propojení populace s autokratickým politickým režimem.

Situace došla až tak daleko, že všichni, kdož nepodporovali politiku generála Franca, byli považováni za duševně nemocné.

Množina osobních tragédií

Prosazování eugeniky v období španělského frankismu, jak se nazývala doba vlády generála Franca, mělo na svědomí množinu osobních tragédií, pro kterou se později vžilo označení „ztracené děti frankismu“.

O koho se jednalo? Byly to osiřelé děti rodičů, kteří zahynuli v době španělské občanské války (1936-1939), nebo byli později vězněni, protože nesouhlasili s frankistickým režimem.

Tyto děti se staly předmětem intenzivní státní indoktrinace. Hovoří se dokonce o násilném odebrání dětí, pokud byli jejich rodiče nepřátelského-republikánského smýšlení.

Temné stíny eugeniky

V období let 1944 až 1954 bylo údajně republikánsky smýšlejícím matkám odebráno více než třicet tisíc dětí! Děti byly vydávány k nezákonné adopci nebo nuceny pobývat v klášterech. Byla to právě katolická církev, o kterou se režim generála Franca opíral.

Hovoří se dokonce i o únosech dětí. Tyto šokující metody fungovaly ve Španělsku celá desetiletí.

Když bylo zahájeno vyšetřování konkrétních případů, zjistilo se, že množství dokumentů z této doby se záhadně ztratilo. Temné stíny eugeniky uplatňované v dobách frankismu leží na španělské společnosti dodnes.

Vzhledem k chybějícím dokumentům se rovněž jedná o historickou záhadu, která se jen obtížně rozplétá.