Při neúnavném pátrání po slavném jezerním monstru se často ke slovu dostává moderní technologie. V jednom z takových výzkumů byly vzorky vody odebrané z jezera podrobeny genetické analýze. Část DNA ze vzorků se nepodařilo identifikovat.

Někteří mají za to, že lochneska může být obřím úhořem, jiní ji považují za klády plovoucí po hladině a další jsou přesvědčeni, že jde o skutečné vodní monstrum či dokonce přežívající pravěký netvor. Přestože přesvědčivý fyzický důkaz o existenci jezerního monstra, které má obývat rozlehlé jezero Loch Ness ve Skotsku, zatím neexistuje, přibylo několik důkazů nepřímých. Mezi nimi jsou mimo jiné také expertízy DNA.

ÚHOŘ STÁLE NEVYLOUČEN

Australští vědci již nějakou dobu využívají DNA k identifikaci živočišných druhů žijících v konkrétních oblastech. Výzkum provádějí tak, že v oblasti odeberou vzorky půdy a vody, z nichž pak extrahují genetické stopy, které po sobě živí tvorové zanechávají, kudy projdou.

Výsledky pak výzkumníci vyhodnotí a pomocí obsáhlé databáze DNA živých organismů určují, jaké druhy se ve vzorcích objevují. Stejnou metodu pro průzkum jezera v roce 2019 volí novozélandský profesor z Univerzity v Otagu Neil Gemmell.

Jeho tým během výzkumu extrahuje genetické vzorky v různých hloubkách po celém jezeře ve snaze zjistit, co v jeho vodách žije.

„Je tam velmi významné množství DNA úhořů,“ prohlašuje po analýze vzorků  „Nemůžeme vyloučit možnost, že to, co lidé vidí a věří, že je to Lochnesská příšera, může být obrovský úhoř,“ dodává Gemmell. Mohl by ale obří úhoř vysvětlit pozorování, při nichž svědkové neomylně popisují tvora k nerozeznání od pravěkého plesiosaura?

NEZNÁMÉ DNA

Potápěči z Gemmellova týmu údajně prohlašují, že v jezeře spatřili úhoře tlusté jako lidské nohy. „Pokud jsou dlouzí asi čtyři metry, jak naznačují některá z těchto pozorování, jako genetik hodně přemýšlím o mutacích a přirozených variacích.

A přestože by tak obrovský úhoř přesahoval normální velikost, nezdá se nemožné, aby něco mohlo dorůst do tak nezvyklých rozměrů,“ spekuluje Gemmell. Může tedy v jezeře Loch Ness přežívat nějaká zvláštní mutace úhoře?

Možná ano. A možná tam ale přeci jen žije bok po boku se zatím neznámým monstrem.

V článku z ledna roku 2020 totiž Gemmell přiznává, že se ve vzorcích nachází přibližně 20 procent DNA, které v laboratořích nedokázali identifikovat. To je poměrně vysoké množství nepřiřazených vzorků. Může se mezi nimi ukrývat také DNA slavné příšery?

Lovci monster se shodují, že oněch neidentifikovaných 20 procent je dostatečným důvodem, aby pátrání po Lochnesce pokračovalo. „Budu dál hledat. I dvanáctiletý kluk by vám mohl říct, že v jezeře žijí úhoři.

Tihle vědci si prostě jen chtějí udělat jméno. Faktem zůstává, že tu lidé vídají cosi velkého už roky,“ hřímá držitel světového rekordu v nejdelší nepřetržité bdělosti na břehu jezera Loch Ness Steve Feltham.