V roce 2003 archeologové zahajují vykopávky ve vesnici Podlažice na Chrudimsku. Při průzkumu areálu zaniklého kláštera učiní překvapivý nález. Přímo na církevní půdě objeví desítky hrobů. Nalezené ostatky patří ženám i dětem.

Dva dětské hroby se nachází přímo v rajském dvoře, kam směli jenom řeholníci. Jak to vysvětlit?

Roku 2003 zkoumají archeologové prostor kolem kostela svaté Markéty Antiochijské v Podlažicích stojícího na místě někdejšího kláštera. Při odkrývání základů zaniklých staveb archeologové nestačí žasnout.

Postupně odkryjí asi 60 hrobů, mnohé z nich přitom patří ženám a dětem. „Je to porušení pravidel řehole. O podobné situaci v jiných klášterech nevím ani z vlastní zkušenosti, ani z literatury,“ říká archeolog Jan Frolík (*1956).

Podle něj jde buď o ostatky vesničanů nebo mecenášů kláštera s jejich rodinami. Je tu ale ještě jedna možnost, a sice že zdejší mniši nedrželi celibát a hroby patří jejich družkám a dětem! Nebo snad má celá záležitost jiné vysvětlení?

Tajemné rituály?

Český záhadolog Arnošt Vašíček (*1953) upozorňuje na skutečnost, že v hlavní lodi kostela byla nalezena zvláštní jáma. Její dno pokrývají řady drobných a zčásti šikmých kůlových jamek.

K čemu tento útvar sloužil, se dosud nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Probíhaly snad v Podlažicích nějaké tajemné rituály? V polovině 13. století zde rovněž vznikne slavná Ďáblova bible, největší rukopisná kniha světa.

Mohou spolu tyto skutečnosti nějak souviset? Vašíčka příběh o Ďáblově bibli, legendě o tom, jak z ní někdo vyřízl osm listů, povídačky o spolčení mnichů s ďáblem a tajemné hroby inspirovali k napsání mysteriózního thrilleru Ďáblova lest.

V něm v Podlažicích řádilo bratrstvo tmy, které podle klíče na jednom ze ztracených listů obětovalo lidi ďáblovi. Příběh je samozřejmě jen fikcí. Nelze však pochybovat o tom, že v podlažickém klášteře se před staletími odehrálo něco zvláštního…

Ďáblova bible

Spis Ďáblova bible nebo-li Codex gigas se nyní nachází ve Švédsku. Jde o jedno z mála dědictví, které po podlažickém církevním areálu vypáleném husity zbylo.

Dílo udivuje nejen svým zdařilým provedením a skutečností, že ho téměř celé pravděpodobně vytvořil jediný písař, ale zároveň šlo o velice drahou záležitost. Na pergamenové listy se spotřebovala kůže zhruba ze 160 oslů!

A právě to v mnohých vědcích vzbuzuje pochybnosti, zda Codex gigas skutečně vznikl v Podlažicích. Vždyť podle historika Františka Palackého (1798–1896) patřil zdejší klášter k chudým a nevýznamným institucím. Jak by mohli mniši vytvořit tak nákladné dílo?