Schopnost vyvolat pohyb předmětu pouze silou myšlenky. Tak lze zjednodušeně popsat, co to vlastně je ona legendární telekineze. V minulosti údajně touto dovedností disponovala celá řada osobností.

Mezi ty nejslavnější patří dnes i jedna zdánlivě obyčejná žena z ruského Petrohradu. Skutečně její schopnosti potvrdili i vědci?

Zdmi malého bytu kdesi v Petrohradu otřásá manželská hádka. Nakonec se ozve prásknutí dveří a v kuchyni stojící žena vztekle hodí zástěru kamsi na stůl. V tu chvíli zpozorní.

Má pocit, jako by se hrnek stojící opodál na malou chvíli vznesl a vzápětí zase dosedl zpět.

Ninel Sergejevna Kulagina (1926–1990), jak zní celé jméno té ženy, se rychle přesvědčí, že se jí to jen zdálo, jenže když se podobná událost později ještě několikrát opakuje, začne se zajímat o to, co by za tím mohlo být.

Zlomový moment přichází koncem roku 1962, kdy žena v rozhlase zaslechne program o dívce, která údajně dokázala jen s pomocí prstů rozeznávat barvy a číst text.

Nina přesvědčuje svého manžela, že má podobnou schopnost, a zanedlouho už je v kontaktu s petrohradskými vědci. Rodí se fenomén, o kterém se bude mluvit i za desetiletí. Co tedy údajně dokázala Nina Kulagina?

Probuzené schopnosti

Životní příběh slavné Rusky začíná samozřejmě ještě mnohem dříve a ovlivňuje ho především druhá světová válka, ve které Nina pomáhá s obranou Petrohradu (tehdejšího Leningradu – pozn. red.), za což později dokonce obdrží i několik vyznamenání.

Po válce se její život na čas zklidní. Nina si nachází manžela a zdá se, že už ji žádné velké vzrušení nečeká. Jenže pak přijdou 60. léta, během kterých se u ní mají poprvé projevit její nadpřirozené schopnosti.

Ninu začínají zkoumat sovětští vědci a o její osobu projevují zájem i významní politici. Důvod je nasnadě: Studená válka je v plném proudu a parapsychologický výzkum vnímají obě strany jako možnost, jak nalézt klíčovou výhodu pro případný ozbrojený konflikt. Stane se Kulagina oním esem v rukávu Sovětů?

Telekineze jako zbraň?

Postupně svět obletí zprávy a následně i černobílá videa zachycující sérii experimentů. Během nich Nina silou vůle posouvá objekty po stole, rozhýbe a zase zastaví kyvadlo hodin a nakonec – v roce 1970 – dokonce zastaví srdce žáby ponořené v roztoku.

„Povedlo se jí také zvýšit srdeční frekvenci lékaře, který byl skeptický vůči jejím schopnostem. Když jeho srdce začalo bít nebezpečným tempem, experiment byl ukončen,“ uvádí americká publicistka Nina Renata Aron.

Všechny tyto věci přitom Kulagina provádí po důkladné meditaci, za cenu usilovného soustředění a údajně za dozoru až 40 vědců, z nichž dva mají být dokonce nositeli Nobelovy ceny. Tedy alespoň dle proklamací zástupců Sovětského svazu.

Důvěryhodnost celé záležitosti je totiž největším problémem případu Niny Kulaginy.

Mnoho pochybujících

Spekulace o tom, že se za vším ukrývá jen podvod a že jsou telekinetické schopnosti Niny Kulaginy jen sovětskou propagandou, se objevují prakticky ihned po zveřejnění prvních záběrů.

A tvrdí to nejen západní badatelé, podle kterých jsou experimenty pochybné a nevěrohodné, ale i mnoho ruských novinářů. Už v roce 1968 vychází v novinách jménem Pravda obsáhlý článek obviňující ženu z využívání magnetů a skrytých lanek a dalších podvodů.

„Provádí své šikovné triky s pomocí magnetů ukrytých na intimních místech vyšších i nižších, než je pas,“ píše v jednom z dalších článků sarkasticky ruský novinář Vladimir Lvov a přidává méně známý detail ze života Kulaginy:

Žena prý byla v minulosti zatčena za podvod, kterým si vydělala pět tisíc rublů a několikrát měla být přistižena při vykonávání menších triků. Obelhávala nakonec všechny včetně sovětských vědců? Nebo na jejích tajemných schopnostech přece jenom něco bylo?