Tajemství, jež zůstává ukryto kdesi v dějinách, je to, kdo, kdy a jak na Velikonoční ostrov jako první připlul. Na základě radiokarbonové analýzy půdy archeologové odhadují, že se tak stalo někdy mezi 3.–8. stoletím našeho letopočtu.
Nanejvýš podivné je však to, že by někdo vyplul na moře pouze na dřevěných vorech (ačkoliv ve hře jsou i kánoe) a mířil k tisíce kilometrů vzdálenému ostrovu. Vždyť o jeho existenci nemohli lidé vědět!
Podle místní dávné legendy se tento „psí kus“ podařil národu jistého krále Hotu Matu. Na základě věšteckého snu prý vyslal tento vladař na moře průzkumníky, kteří měli nalézt novou zemi.
Když se jim to podařilo, vrátili se pro ostatní a všichni se na ostrově usídlili. Znamená to tedy, že se průzkumníci v primitivních plavidlech plavili tisíce kilometrů na neznámý ostrov, potom zpět do své domoviny a znovu zpátky na ostrov? Kdo vlastně byli tito původní obyvatelé?
Expedice k Pupku světa
Pátrání po domorodcích Velikonočního ostrova, jenž místní nazývají rovněž Pupek světa, může být založeno na více možnostech. Důležitým vodítkem jsou v tomto případě expedice Evropanů, které sem pronikají v 18. století.
Jako první u zdejších břehů zakotví v roce 1722 nizozemský admirál Jakob Roggeveen (1659–1729) se svou posádkou. Ve svém lodním deníku tehdy uvádí, že na ostrově žijí lidé odlišných ras.
Podle současných vědců vede stopa k Polynésanům z Markézských ostrovů, které jsou vzdáleny asi 3000 kilometrů. Ale je zde ještě jedna možnost. Norský badatel Thor Heyerdahl (1914–2002) se domnívá, že na Velikonoční ostrov dopluli kolonisté z Jižní Ameriky.
Vítejte v ráji
Heyerdahl své tvrzení dokládá několika důkazy. Ostrov je totiž pokryt velkými čedičovými sochami postav, nazývanými moai, jejichž vzhled připomíná příslušníky některých jihoamerických národů.
A pokud by měl někdo pochybnosti o tom, jak sem mohli tito lidé doplout, i na to má Heyerdahl odpověď. Roku 1947 potvrzuje teorii o dřevěných vorech, když na jednom takovém překoná vzdálenost mezi Jižní Amerikou a Polynésií, tedy 6880 kilometrů!
Mohly tedy na Velikonočním ostrově žít dva národy? Přesné složení obyvatelstva ostrova známo není. Odhaduje se však, že na samotném počátku zde žilo něco kolem 300–400 lidí. Kus pevniny ztracené v Tichém oceánu jim nabízí veškerý komfort.
Úrodná půda, vyspělá fauna a flóra, stačí si sem jen přivézt pár vlastních plodin a chovné zvěře a život jako v ráji je zaručen. Jenže nemůže trvat věčně. Ještě kolem roku 1550 je prý obyvatelstvo na rozmachu a zažívá své nejlepší období.
Jenže pak se situace obrátí. Domorodci žijící na Rapa Nui si projdou peklem…
Prstík jako jednohubka
Neustálé války mezi kmeny a špatné hospodaření se zásobami pravděpodobně vede k tomu, že surovin ubývá.
Když se přiblíží rok 1600, domorodci jsou na tom bledě. Na území
o rozloze 163 km² vytěžili všechno dřevo, vyhubili mořské ptáky a všechny studánky a potoky vyschly.
Lidé přebývají v provizorních chýších a skalních jeskyních a čelí hladomoru. Proto se prý někteří z nich uchýlí ke kanibalismu! Jak uvádí britský spisovatel Ray Black:
„Za obzvlášť chutnou pochoutku pokládali domorodci prsty, a to z rukou i nohou. Zajatci určení ke konzumaci byli shromážděni v dřevěných chýších, než přišel čas obětovat je bohům.“ Skutečně se zde odehrávaly podobné orgie?
Jak však upozorňuje Black, kanibalismus není žádným náboženským rituálem, ostrovanům lidské maso zkrátka chutná…
Je ostrov prokletý?
Když na Rapa Nui v 18. století přijíždí první expedice z Evropy, jsou na tom ostrované již o něco lépe. Populace se opět rozrůstá. Jenže jako by snad na ní ulpěla nějaká temná kletba, ostrovní civilizaci začne stíhat jedna pohroma za druhou.
Nejprve je sem zavlečena epidemie neštovic a vzápětí následuje tuberkulóza. Lidé umírají tak rychle, že je ani nestačí pohřbívat a možná, že tomu napomáhá i údajný kanibalismus.
Není tedy s podivem, že v roce 1877 na ostrově zůstává už jen pouhých 111 domorodců. Toto je pohnutá historie původních obyvatel, o kterých toho víme jen pramálo. To nejzajímavější, co za sebou zanechali, jsou tajemné sochy moai. Jaký byl jejich účel a jak se je podařilo postavit?